Po chlebu pekly třeštické hospodyňky řežňáky. Mouku měly z místního mlýna

„Když jsem byla malá, tak už byl takhle ohromnej,“ ukazuje třeštická kronikářka Ludmila Duničková na velký dub před branou mlýna, a ve vzpomínkách pokračuje i na zápraží. 

Rod Hávů

„Tady žil rod Hávů. Starej pán špatně hospodařil, a tak to dal synům,“ vypráví s tím, že ty syny si ještě pamatuje. 

Mlýn za jejich vedení fungoval dobře. „Dali lidem práci tím, že tady dělali šindel, mlela se mouka.“ I její rodina do mlýna vozila obilí a Ludmila Duničková pamatuje, že jim babička vždy po pečení chleba ve vychládající peci pekla z bílé mouky řežňáky. „Prostředek byl s povidlím a mákem,“ popisuje a je vidět, že chuť řežňáků má stále na jazyku. 

Rod Hávů ve mlýně skončil po přeslici v 50. letech minulého století. Poté v objektu hospodařila rodina Lojdových a od nich ho koupil polistopadový politik Čestmír Hofhanzl. „Třicet let to tady dával dohromady.“ 

Hospodářský dvůr

V téměř nezměněném stavu zůstala i podoba hospodářského dvora. „Tady měli kolník, tady stodola a tam byly dva chlívy,“ ukazuje pamětnice a pokračuje i v bývalé mlýnici, kde je dnes společenská místnost. „Pamatuju tady zaprášený okna, kde seděli holubi. A tady se všechno třáslo, prášilo.“

Stále na svém místě je i náhon. „Od Panského rybníka to vedou sem a vrací se zase do potoka ta voda,“ říká Ludmila Duničková a ukazuje na místo, kde byla turbína. „Mám z toho velkou radost, protože to znám odmalička, že to není zdevastovaný, jako jiný památky.“