Petr Hladík: Zámek, který změnil osudy stovek lidí. Myslibořice už sto let pomáhají potřebným
Myslibořický zámek měl být šlechtickým sídlem. Před sto lety se ale proměnil v místo pomoci, které svou původní myšlenku naplňuje dodnes.
V polovině 18. století se stal majitelem panství v Myslibořicích na Třebíčsku Ondřej Kryštof Ostašovský z Ostašova a rozhodl se, že tehdejší renesanční zámek přestaví na barokní. Přizval si k tomu významného architekta Jakoba Prandtauera který mimo jiné projektoval zámek v nedalekých Jaroměřicích nad Rokytnou. Součástí zakázky bylo i vybudování romantického anglického parku o rozloze sedmi hektarů. Původně měl charakter lužního lesa, což podtrhoval uměle vybudovaný vodní kanál.
Zámek pak postupně měnil majitele a po první světové válce ho stát zkonfiskoval a nabídl k prodeji. V té době se zde objevil evangelický farář František Horníček. Byl jedním z kazatelů, kteří se po první světové válce vrátili do Československa ze Spojených států amerických. Horníček se ujal sboru v Třebíči. Při svých cestách objevil myslibořický zámek, který stát prodával za 1 350 000 korun. K zámku náležel také velkostatek a pozemky. V jeho hlavě se zrodil nápad, že by církev mohla tento zámek koupit a vybudovat zde ústav, který bude poskytovat služby osiřelým dětem a starým a nemocným lidem.
Začala série vyjednávání, která se zaměřila především na to, jak získat na koupi zámku peníze a jak pak získat další peníze na jeho opravu a provoz. V tom se tehdejší doba velmi podobá té současné. Povedlo se to a v neděli 13. června 1926 se uskutečnilo otevření myslibořických ústavů. Do zámku se nastěhovalo 37 dětí a 11 mužů a žen. S výjimkou konce druhé světové války, kdy na zámku sídlila Hitlerjugend, poskytují Myslibořice nyní pod hlavičkou diakonie služby těm, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.