Petr Hladík: Slavná éra české cukety, záchrana po moru okurek i nezničitelná stálice našich zahrad

Když se ráno ve dveřích objevila kolegyně s náručí plnou cuket, měl jsem jasno. Cuketová sezona právě začala. Nastal čas sdílení a transferů tykví různých velikostí a barevných odstínů, protože každý jich má na zahradě plno a neví, co s nimi, ostatně tak jako každý rok.

Zapátral jsem potom, kdy se u nás s pěstováním cukety začalo. Rychlému boomu pomohla velká plísňová nákaza, která v polovině 80. let minulého století téměř zlikvidovala tuzemskou úrodu okurek. Hospodyňky najednou neměly co nakládat do oblíbeného sladkokyselého nálevu. A kde se vzala, tu se vzala cuketa. Někdo vyzkoušel, že to jde a že snad i podobně chutná, a bylo vyhráno. Cuketa získala první body. Tak snadno se této zelenině původem ze Severní Ameriky otevřela cesta k českým zahrádkářům.

Ještě krátká historická vsuvka. Cuketu původně pěstovali indiáni a patřila k jejich základním pokrmům. Později jí vyšlechtili italští farmáři a dnes ji s úspěchem dokáže na své zahrádce vypěstovat každý z nás. Až je toho překvapivě moc. Ve chvíli, kdy své nejbližší okolí dostatečně zásobíme cuketami, nastává otázka, jak je zpracovat. Ale i v tom jsme vynalézaví a na cuketu je víc receptů než na hovězí maso.

Kromě již zmíněného nakládání do nálevu děláme z cukety různé předkrmy, třeba carpaccio, tatarák, přidáváme ji do salátů, vaříme z ní polévky, dají se z ní připravit křupavé chipsy, můžeme ji přidat do těstovin a také se dobře plní různými nádivkami. Cuketu můžeme smažit, péct, zapékat, grilovat, dělat s ní bramboráky, ale také nám poslouží pro přípravu dezertů včetně zmrzliny. Zkrátka receptů najdete víc, než byste dokázali připravit.

Takže až vám cuketa poleze ušima, vzpomeňte na Kryštofa Kolumba, kterému vděčíme za bohatou úrodu této šišaté zeleniny, která roste jako divá a my se nestačíme divit, kde se to v ní bere.