Petr Hladík: První výplatu jsem nepropil. Koupil jsem si za ni horské kolo

V 70. letech minulého století se ve Spojených státech amerických objevilo první horské kolo a brzy se z něj stal celosvětový fenomén, který na začátku 90. let dorazil i k nám. V té době jsem si začal vydělávat své vlastní peníze a první, na co jsem šetřil, bylo právě horské kolo. I když mi někteří kamarádi radili, že první výplata se musí propít, s odstupem času bych řekl, že to pro mě byla tehdy dost velká investice, ale nedalo se nic jiného dělat.

Kolo jsem si koupil na začátku zimy, ale nějak mi to nezkazilo chuť do ježdění. Od toho je to horské kolo, aby zvládlo každý terén za každého počasí, říkal jsem si. A opět se objevili kamarádi, tentokrát ti starší, kteří mi radili, ať na kole v zimě nejezdím. Proč? Ptal jsem se. To poznáš až později. Měli pravdu. Kolena mě občas bolí. Jestli je to z těch vyjížděk v mrazu a sněhu v mladých letech, nebo je to spíš věkem, netuším, ale přece jenom jsem od té doby dospěl k tomu, že jsem zkrátil jezdeckou sezonu.

V podstatě kopíruji cyklus jasanu ztepilého, který se zazelená někdy koncem května a listy mu opadají už v říjnu. Je to přece jenom lepší. Zpátky k tomu horskému kolu. Najezdil jsem s ním tisíce km. Taky jsem s ním absolvoval několik amatérských závodů. Párkrát jsem upadl, ale nikdy to naštěstí víc než odřeniny nebyly. Objel jsem s ním půlku republiky a vydal se také za hranice. Všechno jsem si opravil pomocí jednoduchého nářadí v malé příruční brašně. Kolo mi přirostlo k srdci, ale po nějaké době jsem ho vyměnil za novější model, který už je dneska opět zastaralý. Všichni moji kamarádi už mají kola devětadvacítky a řada z nich přesedlala na elektrokola. Já zůstávám věrný vlastnímu pohonu a snad mi to ještě nějaký čas vydrží. Jo a také už jsem opatrnější při výběru terénu a nestydím se přiznat, že někdy raději z kola slezu a kamenitý svah sejdu nebo vyjdu po svých. A jak to máte vy?