Pes Šejna je sice starý, ale za pohlazení a nějakou laskominu bude dobrým kamarádem

„Je z Jindřichovic u Želetavy. Lidi, co ho měli, byli bezdomovci. Žili v chatrči, ale přišli o ni. Byli přestěhovaní do azylového domu, kam si pejska vzít nemohli, a ten zůstal na ulici,“ popisuje příběh křížence Šejny provozovatelka polenského útulku Lenka Dvořáková.

Zvláštní jméno Šejna prý vzniklo z příjmení jeho původního majitele. V době, kdy se kříženec dostal do útulku, byl ve velmi zuboženém stavu. „Strašně hubený, dva centimetry na zádech,“ vzpomíná Lenka Dvořáková. Díky jejímu citlivému přístupu začal pes žrát, a už je veselý.

Vyhovoval by mu volný pohyb na zahrádce u domu

Šejnovi je čtrnáct let, je pomalejší, a má problémy s dýcháním. Ještě ho čeká veterinární prohlídka, ze které teprve bude jasné, v jakém zdravotním stavu skutečně je.

V každém případě je to pohodový vděčný pes, který je zvyklý na lidi. Mohl by dožít na nějakém dvorku či zahrádce u domu. „Ty lidi si sednou na lavičku, budou se s ním mazlit, pak si ho vezmou k televizi,“ představuje si Šejnův budoucí život Lenka Dvořáková.

Dodává ještě, že v době, kdy žil pes s bezdomovci, nebyl zvyklý na obojek. I proto by bylo dobré, kdyby měl volný pohyb na nějakém oploceném pozemku.