Pavel Vodička běží přes celou republiku a bojuje proti plýtvání potravinami. Zastavil se i na Vysočině

„Pocházím z Varnsdorfu a jsem takový místní aktivista. A jsem sportovec, rád běhám, tak jsem se to rozhodl dát dohromady,“ Pavel Vodička vysvětluje, proč teď proti plýtvání potravinami bojuje právě během. Myslí si, že lidé nakupují zbytečně mnoho jídla a pak ho vyhazují. Běh není první aktivita, jak chce na nešvar ukázat. „Na facebooku Českého rozhlasu jsem objevil článek o veřejné lednici v Plzni a zjišťoval jsem, jestli je i v Praze, tak jsem se dal do práce,“ říká. V Praze tehdy studoval.

Za besedy a přednášky o plýtvání potravinami často dostanu nocleh

Během svého běhu nabízí školám přednášky a besedy. Všem zájemcům ochotně vysvětluje, jak neplýtvat. Snaží se tím samozřejmě řídit i sám. Odměnou za besedy je mu často ubytování. Jinak přespává nejčastěji v kempech a ubytovnách. I tam mu často vycházejí vstříc slevou.

Stan má poškozenou tyčku, tak se jím Pavel Vodička přikrývá

Na tak dlouhou výpravu musí být Pavel Vodička patřičně vybavený. Tlačí před sebou vozík. Stejný, v jakém vozí cyklisté za kolem malé děti. Ve vozíku má i stan. Koupil ho ale s poškozenou tyčkou, takže než ho opraví, musí spaní řešit jinak. „Popřípadě nouzově přespat ve spacáku pod širákem přikrytej tím stanem,“ směje se, ale vzápětí dodává, že právě tak jednou přenocoval poblíž Orlické přehrady. Protože vyběhl v dubnu, kdy byla ještě zima a dokonce i zbytky sněhu, má ve vozíku spoustu teplého oblečení. Chystá se ho ale poslat rodičům výměnou za lehčí letní.

Přes vodu mi s vozíkem pomohla kouzelná babička

Pavel Vodička denně uběhne průměrně sedmnáct, osmnáct kilometrů V průběhu cesty si udělal několik přestávek, hlavně kvůli besedám. Po Vysočině ho ještě čeká cesta do Brna, Břeclavi, Vídně, Bratislavy a Budapeště. Kvůli vozíku běží po cyklostezkách, silnicích a zpevněných cestách. Mapa ale často neříká, jak cesta vypadá a tak Pavel Vodička narazil i na nečekané překážky. „Jednou mně pomohla taková paní starší, kouzelná babička, u jednoho rybníku, že jsem to mohl přebrodit s její pomocí,“ usmívá se a vzpomíná na další krizové situace. „Nedávno jsem prorazil kolo za obcí Hroby a běžel jsem směrem na Černovice a před obcí Křeč mě chytla křeč, takže jsem musel využít pomoci místního sokolníka, který pro mě přijel autem, zapojil vozík za auto a přijeli jsme na ubytovnu,“ popisuje.

Další cesta povede do Moskvy

Pavel Vodička má už teď další plány. Rád cestuje, a láká ho východ. „Myslím si, že do Moskvy to není moc daleko,“ říká.