Pavel Jirsa je hasičem od dětství. K profesionálům nastoupil v roce 1972
Titul Zasloužilý hasič za více než čtyřicetiletou práci u sboru dostal koncem roku 2019 i Pavel Jirsa z Kamenice nad Lipou.
Hasičem je doslova celý život, a i teď, kdy už nepracuje u profesionálů, zůstává hasičem dobrovolným.
„U tohoto stolu jsem seděl třicet šest let,“ říká s úsměvem Pavel Jirsa. Povídáme si na půdě dnešního sídla Sboru dobrovolných hasičů v Kamenici nad Lipou v Družstevní ulici. Pavel Jirsa tu ale dlouhá léta sloužil u profesionálních hasičů. Ti teď mají stanici novou. „Nastoupil jsem 1. března 1972, a končil jsem 31. prosince 2007,“ vzpomíná. Byl tehdy vyučený automechanik, a pracoval v dílně hned vedle hasičské stanice. „Bavilo nás to, tak jsme šli k hasičům,“ říká.
Kvůli chrastí na půdě shořely tři chalupy
Hasiči si obvykle dlouho pamatují svůj první výjezd k ohni. Stejně je na tom i Pavel Jirsa. Hasit vyjel krátce po nástupu do nové práce. „V obci Polesí tři stavení hořely,“ vypráví hasič. I po skoro padesáti letech si vybavuje podrobnosti. „Tenkrát byli lidi shánčliví. Ten jeden pán měl plnou půdu chrastí. Chalupy shořely.“
Pavel Jirsa vzpomíná i na požár v areálu pelhřimovské nemocnice. Bylo jich ale za ta léta samozřejmě mnohem víc.
V historických bílých uniformách hasiči jezdí na srazy veteránů
Historie Sboru dobrovolných hasičů z Kamenice nad Lipou se píše už od konce devatenáctého století. Jména jednotlivých členů, ale i starostů a velitelů jsou napsaná na čestných tabulích v kulturní místnosti stanice. Jsou tam vystavené i fotografie a plakáty ze soutěží.
Ve zvláštní místnosti mají dobrovolní hasiči plné police pohárů ze soutěží. Pavel Jirsa pyšně ukazuje i šatnu historické výzbroje. „S tím jezdíme po veteránských akcích. Máme každý svoje šaty ušitý,“ vysvětluje, a v garážích ukazuje jeden z veteránských pokladů, funkční stříkačku WALTER-LORD z roku 1935.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
