Parkour je životní postoj, to není sport, proto nepotřebujeme soutěže, říká Filip Nevěčný

Nevrátila ji příprava vzpomínkové akce zpět do doby, kdy Vojtěch zemřel? „Pomáhá mi to, spousta pozůstalých by se mnou souhlasila. Dostanete se do fáze, že přijmete to, co se stalo, a víte, že s tím nic nenaděláte a teď co s tím? To je strašně těžké a tíživé. Když máte náplň a můžete pro toho člověka něco dělat, tak to naopak posiluje,“ uvažovala Barbora Tulisová.

Jak jako přeskakoval pískoviště a proč?

Její bratr Vojtěch Volavý ovlivnil současnou parkourovou komunitu, společně s Petrem Novotným byli zakladatelé žďárského parkouru. „Mamka mi vyprávěla, jak přišel domů a měl poraněnou nohu. Ptala se ho: cos dělal? A Vojta jí odpověděl: přeskakoval jsem pískoviště. Jak jako přeskakoval pískoviště a proč? Tak se dostali k tomu, že začal s parkourem, že sledoval videa,“ vypráví Barbora Tulisová.

Ze začátku jeho pokusy moc vážně nebrali. Vojtěch byl hodně vysoký a rodičům prý přišlo, že se na tenhle druh sportu moc nehodí. „Mysleli jsme, že na to je potřeba někdo malý, mrštný. Vojta byl spíš vláčnější, když to tak řeknu. Časem se ukázalo, že tím, že si na ten sport přišel sám, tak ho to úplně pohltilo,“ vzpomíná na Vojtěchovy začátky s parkourem jeho sestra Barbora.

Jít krůček po krůčku, nezkoušet na začátku složitější skoky a salta

Při parkouru je důležité nepřeceňovat své síly. Jít krůček po krůčku, nezkoušet na začátku složitější skoky a salta. „Začít se základy, lehké přeskoky, učit se dopadat. Mít fyzickou kondici. Tím předcházíme zraněním. Já se snažím minimálně jednou týdně posilovat, mám své individuální tréninky, jednou týdně vedeme kroužek s dětmi, také trénujeme a jednou za měsíc se scházíme ve větším počtu. Abychom se navzájem podpořili, poradili,“ vysvětluje jeden ze žďárských parkouristů Filip Nevěčný.

Základní definice parkouru je dostat se z bodu A do bodu B a zpět co nejefektivněji, nejsnadněji a nejrychleji za pomoci vlastního těla. Pokud se v souvislosti s parkourem setkáte ještě s pojmem free running, je to v pořádku. „Tam už je akrobacie, salta, tam už je to na oko. Já mám radši freerun, je tam více skoků a salt,“ přiznává Filip Nevěčný.

Zkušení pomáhají začátečníkům, předávají jim svoje zkušenosti

Parkour je životní styl a životní postoj. „Parkouristi se hecují, podporují se, pomáhají si. Vlastně ani není moc soutěží. Jsou to právě jamy, ta setkání. Parkouristi se sejdou do nějakého města a navzájem spolu trénují. Zkušenější parkouristé se dělí o své poznatky s mladšími, navzájem si radí. My spolu nepotřebujeme soutěžit, my se navzájem motivujeme,“ vysvětluje Filip Nevěčný.

První Vojtův parkour jam, na kterém se setkají vyznavači stejného životní stylu jako Vojtěch Volavý, se koná v sobotu 17. června od devíti hodin v areálu u Pilské nádrže ve Žďáře nad Sázavou.