Otec si se synem vyměnil volant jihlavského trolejbusu. Bohumil Vosyka ho řídil 34 let

13. listopad 2020 06:10

Že se z generace na generaci dědí řemeslo, o tom hovoří i letité pořekadlo. Jsou ale profese, kde to tak obvyklé není.

Za volantem autobusů a trolejbusů strávil řidič jihlavského dopravního podniku Bohumil Vosyka desítky let. Včera ale vyjel na svou linku naposledy. Ještě, než nastoupil do důchodu, předal trolejbus po poslední jízdě svému synovi. A malou slavnost pro něj připravil i zaměstnavatel.

Na co čekají?

„Na co čekají? Na mě? Na tebe!“ Je tři minuty před půl jednou a řidič dopravního podniku Bohumil Vosyka právě zastavuje svůj trolejbus přesně podle jízdního řádu na Masarykově náměstí.

Úplně poslední předávka služby pro něj začíná velkým překvapením. Linku po něm totiž přebírá jeho syn, spolu se kterým dorazilo i vedení podniku.

„Oficiálně za nás, za vedení dopravního podniku, za 34 let přidělení provozu v městské hromadné dopravě si dovoluji ti udělit čestné uznání a uznání zdůrazníme udělením odznaku zasloužilý pracovník dopravního podniku města Jihlavy.“ Speciální odznak přebírá Bohumil Vosyka od ředitele Dopravního podniku Radima Rovnera jako vůbec první šofér. 

„To jsem netušil, že něco takového bude, jsem předpokládal, že možná na podniku teda, že tam půjdu oficiálně naposled dneska, ale že na náměstí při střídání, sem vůbec netušil.“

Za volant usedá syn

To už ale za volant nejmodernějšího trolejbusu v jihlavském vozovém parku usedá syn oslavence Lukáš Vosyka. K práce řidiče ho před třemi roky přivedl právě otec. I když měl mít původně volno, symbolickou přebírku stroje od svého otce si nemohl nechat ujít.

„Znamená to pro mě hodně, protože když jsem byl malý, před dvaceti lety, tak jsem se s ním vozil hodně, hodně mě kluci znali, teda chlapi, co už odešli do důchodu mě hodně znali, čekali, že přijdu hnedka po škole sem, ale nedočkali se, přišel jsem vlastně až když mi bylo 32 let.“

V mládí dal totiž Lukáš Vosyka před trolejbusem přednost cestování po světě. Teď ale Bohumil Vosyka doufá, že syn u zaměstnání vydrží stejně dlouho jako on. „No já jsem rád, že přišel za mnou, že bude pokračovat.“

Ani po třiceti čtyřech letech v sedadle řidiče brázdícího jihlavské ulice práce Bohumila Vosyku bavit nepřestala. Navíc se s volantem nerozloučil nadobro. Firmě už slíbil, že v případě nouze alespoň několikrát do měsíce podniku pomůže.

autoři: Tereza Pešoutová , mik
Spustit audio

Související