Osmnáctiletý badatel rozkrývá tragické události konce druhé světové války v Leskovicích

Události se dotkly i rodiny dnes osmnáctiletého Zdeňka Dvořáka. Rozhodl se o nich zjistit co nejvíc.

„Moje rodina pochází z Leskovic. Furt tam žije," vysvětluje Zdeněk Dvořák důvod, proč se pustil právě do historie Leskovic. Sám žije v nedalekém Kámeni. Už když mu bylo třináct let, zapsal si vzpomínky sestřenice svého dědečka, která konec války v Leskovicích zažila. Tyto vzpomínky se pak staly základem další badatelské práce. „Vypráví, že byla klidná sobota 5. 5. 1945 a zazvonil telefon z Pacova. Byl pokyn, aby leskovičtí obyvatelé začali odzbrojovat Němce, kteří utíkali na západ," říká mladý badatel.

Zdeněk Dvořák|foto:Irena Šarounová, Český rozhlas

Odzbrojení Němci byli tehdy zavření v jedné budově v Leskovicích. Mnozí z nich prý sami zbraně odevzdali výměnou za jídlo. Informace se ale dostala k nacistickému veliteli. „Přijely dvě nákladní auta," čte Zdeněk Dvořák ze vzpomínek paní Peňázové. Ta s rodiči utekla z domu. Nejdřív přes zeď k sousedovi. „Potom šli do naší chalupy, kde bydlela babička s dědou," říká badatel s tím, že v té době už byli obyvatelé domu ukrytí v lese. To je také zachránilo. Mnohým obyvatelům obce se nevyplatilo, že s klidem, že se jim nemůže nic stát, zůstali v domech.

12 fotografií

Němci zavraždili dvacet pět lidí. Zejména rodina Pavlů dopadla tragicky. „Dvě dcery byly znásilněny, tatínek byl přibit na vrata a upálen," říká Zdeněk Dvořák. 5. května Němci stihli vypálit dva domy, druhý den téměř všechny ostatní. Rodina Zdeňka Dvořáka měla štěstí. „Vyhořela jen stodola a chlévy," říká. Zavraždění občané Leskovic byli pohřbeni na hřbitovech v Moravči a Nové Cerekvi. V roce 1961 pak byly jejich ostatky vyzvednuty, spáleny a popel je uložený v památníku, který stojí v centru Leskovic. Výjimkou je Josefa Vašků, jejíž ostatky zůstaly v rodinném hrobě v Moravči.