Oldřich Mikulášek se stal jednou z našich nejvýraznějších básnických osobností. Psal osobité verše a varoval před lhostejností
Budoucí básník se narodil v květnu 1910 v Přerově. Jeho otec byl lampářem na železnici, on sám se vydal studovat obchodní akademii. Na živobytí si nejprve vydělával v továrně na cukrovinky, v cihelně, v inzerci či v tiskárně.
Ve dvaceti letech debutoval svou první básnickou sbírkou nazvanou Černý bílý ano ne. Nedlouho nato se stal sportovním redaktorem přerovského časopisu Obzor, a pak ho osud zavedl do Československého rozhlasu v Brně a do redakcí Lidových novin, Rovnosti a Hosta do domu.
Stal se jednou z našich nejvýraznějších básnických osobností. Psal složité a osobité verše o lásce, přírodě, vínu, jižní Moravě a milovaném Brnu. Varoval před lhostejností a netečností, které lidstvo dovádí až k válečným katastrofám.
Na Velikonoční pondělí v roce 1967 na procházce špatně šlápl a ze zprvu nevinného zranění se vyklubala komplikovaná zlomenina nohy s trvalými následky, které ho sužovaly až do konce života.
Za normalizace nesměl publikovat a jeho dílo vycházelo jen v samizdatu. Oldřich Mikulášek zemřel po dalším těžkém úraze 13. července 1985.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka