Okra Playground: Kalevela a elektrofolk

Pokud vás napadla Värttinä, není na tom nic překvapivého, kdyby ale skoro ve všem nezněla ještě donedávna neznámá skupina moderněji a vlastně docela jinak. Při srovnání s Värttinä sedí nádherné vokální harmonie a občas stejné zdroje inspirace, hudba Okra Playground nicméně vychází z folkrocku, elektroniky a popové dramatičnosti.

Šestičlenná formace existuje od roku 2010, teprve nedávno se jí ale podařilo prorazit na mezinárodní scénu a představit se loni na veletrhu Womex. Fakt, že se tak stalo daleko později, než skupina předpokládala, s nadsázkou zdůrazňuje název nového alba. Turmio totiž znamená ostuda.

Okra Playground vedou tři zpěvačky a hráčky na starobylé tradiční nástroje. Maija Kauhanen, Essi Muikku a Päivi Hirvonen jsou zároveň písničkářkami s vlastními kariérami a se třemi hudebníky se na spolupráci dohodly během studií na věhlasné Sibeliově akademii v Helsinkách.

A teď, co jsou ty starobylé nástroje. Samozřejmě se jedná o finský nástroj citeru kantele. Tu podle finského národního eposu Kalevala poprvé z čelisti velké ryby a vlasů krásné dívky vyrobil neohrožený pěvec Väinämöinen. Citera kantele existuje v mnoha velikostech a s rozdílným počtem strun. Má velmi jemný a krásný zvuk, který zpěvačky skupiny Okra Playground občas filtrují přes elektronické efekty. Podobně si počínají také s dalším starým nástrojem, dvou nebo třístrunnou lyrou jouhiko.

Tři zpěvačky a hráčky doplňují baskytarista, perkusista a klávesista, a pokud jde o repertoár, část jsou moderně upravené tradiční skladby a zbytek tvoří autorské. Podobně je to s texty.

„Některé jsou velmi staré, ale my si je upravili pro dnešek a postupně začali psát vlastní texty,“ tvrdí členové skupiny žádající si do budoucna o naši pozornost.