Od stříbra k nové cestě. Patrik Augusta o konci u hokejové dvacítky
Trenér Patrik Augusta hodnotí stříbrné MS hokejové dvacítky, mluví o síle týmu, Kanadě i o tom, proč po třech letech končí.
Česká hokejová reprezentace do 20 let má za sebou mistrovství světa, které skončilo stříbrnou medailí. Podle hlavního trenéra Patrika Augusty je ale právě stříbro někdy paradoxně bolestivější než bronz. „Prohrajete poslední zápas turnaje a dojde vám, že ta nejcennější medaile je pryč. Když vyhrajete bronz, tak turnaj končí vítězstvím, tady končí porážkou,“ popsal. Přesto si tým podle něj velmi brzy uvědomil, že šlo o velký úspěch, zvlášť když navázal na předchozí medailové roky.
Letošní dvacítka byla podle Augusty výjimečná hlavně svým sebevědomím. „Spousta hráčů byla draftovaných, na papíře to byl silný tým a oni sami od začátku chtěli zlato. Nepřipouštěli si nic jiného,“ říká. Právě to ale pro trenéry znamenalo i riziko. Hranice mezi zdravým sebevědomím a polevením je totiž velmi tenká. „Naší prací bylo držet je pořád na špičkách, aby byli koncentrovaní na každý detail.“
I když tým tvořily výrazné individuality, výběr hráčů byl podle trenéra postavený především na charakteru. „Pro nás je charakter důležitější než samotné dovednosti. Každý dostal roli, ne vždy to byla ta, na kterou byl zvyklý z klubu, ale hráči ji přijali. A právě díky tomu byl každý z nich důležitou součástí stříbra.“
Jeden z nejsilnějších momentů turnaje přišel podle Augusty ve čtvrtfinále proti Švýcarsku. „Ta poslední třetina ukázala vyspělost týmu. Kluci dělali spoustu malých, ne úplně hezkých věcí, ale přesně těch, které vedou k vítězství. A pak hymna, kdy se poprvé chytli kolem ramen – tam jsem cítil, že se z nich stal skutečný tým.“
Zásadní byla i rivalita s Kanadou, kterou česká dvacítka porazila potřetí v řadě. „Hrát proti Kanadě je svátek. Oni mohou postavit tři silné týmy, my jeden, ale přesto jsme s nimi srovnatelní. To je něco, na co můžeme být hrdí,“ říká Augusta.
Po mistrovství ale přišlo i jedno velké oznámení – Patrik Augusta po třech letech u dvacítky končí. Rozhodnutí podle něj nebylo impulzivní. „Byl jsem rozhodnutý už před turnajem. Cítil jsem, že se chci posunout dál, vrátit se k dospělému hokeji a znovu se učit. Dostal jsem nabídku z extraligy a moc se na tu novou etapu těším.“ Zda zamíří právě do Sparty, ale potvrdit nechtěl.
Na reprezentaci chce zanechat především směr, kterým se vydala. Otevřenost, spolupráci s kluby a moderní, aktivní pojetí hokeje.
Na letošní šampionát si Augusta bude pamatovat hlavně jednu fotografii. Moment, kdy po vítězství nad Kanadou hráči skáčou přes mantinel a na jejich tvářích je vidět ryzí štěstí. „To je přesně důvod, proč se sport dělá. Ten okamžik, kdy nikdo neřeší nic jiného než to, že se povedlo vyhrát něco opravdu důležitého.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
