Oběti nezákonně provedených sterilizací jsou o krok blíže k odškodnění. Zažádat o něj mohou od ledna 2022

Elena Gorolová|foto:Dušan Vágai, Český rozhlas

„Ženy musí nejdříve doložit dokumentaci o tom, kde rodily. Potom vyplní žádost o odškodnění a vše se zašle na ministerstvo zdravotnictví. Tam bude zasedat komise, která bude případy individuálně prošetřovat,“ říká aktivistka Elena Gorolová.

O odškodnění budou moci zažádat ženy, které zákrok podstoupily mezi 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012 bez svobodného rozhodnutí a informací o jeho dopadech. Výjimkou by neměly být ani ženy, které se pro sterilizaci rozhodly po přesvědčování, finanční odměně, hrozbě odebrání dětí do dětských domovů či hrozbě odebrání dávek.

„Ženy budou odškodněny také za to, že v minulosti pod nátlakem sociálních pracovnic podepsaly vyrozumění, že se jedná o dočasnou antikoncepci. Tvrdili jim, že budou ještě těhotné, nabízeli jim peníze na potraviny nebo na pračku. Ženy si nechaly zákrok provést s důvěrou v lékaře, kteří jim tvrdili, že ještě budou mít další děti. Teprve později zjistily, že další děti mít nemohou, že jde o zákrok trvalý. Tedy i tyto ženy budou mít nárok na odškodnění, pokud mají dokumentaci o tom, že jim byla sterilizace provedena.“

Gorolová se obává, že prokazování nezákonné sterilizace bude pro některé ženy díky časové prodlevě značně problematické.

„Bude to složitější. V některých nemocnicích jsou záznamy archivované 40 let, v jiných třeba jen 10 let. 6eny mají nyní potíže s dohledáním svých záznamů. Mají proto obavy, že odškodnění ani nedostanou.“

„Zatím nevíme, jak bude fungovat komise a z jakých lidí se bude skládat, jestli ze zdravotníků nebo také z právníků. Musíme ale naléhat na to, aby i tyto ženy byly odškodněné, protože tenkrát nevěděly, do čeho jdou.“

Ne všechny ženy s žádostí uspějí. Podle odhadu se ale odškodnění dočká až 500 obětí 

Žádosti o jednorázové odškodnění musí obsahovat vedle listin a jiných důkazním materiálů také popis celého případu a informaci o tom, v jakém zdravotnickém zařízení byl zákrok proveden. Ženám s tím pomohou i neziskové organizace.

„S Ligou lidských práv a Vzájemným soužitím máme společný projekt, ve kterém budeme ženám pomáhat s vyhledáváním dokumentace. Zjistíme tak, kolik žen se přihlásilo a kolik jich na odškodnění dosáhne. Počítám, že 300 až 500 žen s odškodněním uspěje. Naopak některé budou určitě zklamané, protože přes řízení komise neprojdou. A z toho mám rovněž obavy, co s nimi bude dál.“

Nedobrovolné sterilizace jsou podle mluvčí spolku Eleny Gorolové jedním z nejhorších zásahů do osobní integrity člověka, jakých se náš stát v minulosti dopustil. Značná část žen se poté potýkala s psychickými a rodinnými problémy.

„U některých žen to dopadlo špatně, rozvedly se. A když si našly nového přítele, už s ním nemohly mít dítě. Například já jsem si procházela těžkým obdobím, protože si manžel myslel, že jsem si to nechala udělat schválně. Nevěřil mi, že mi to udělali lékaři. Chtěl mít další děti, jenže ono už se to nedalo vrátit zpět.“

Odškodnění je vedlejší. Hlavně aby se bezpráví už nikdy neopakovalo

Odhadovaných 120 milionů korun, Které stát poskytne na odškodnění obětem, Elena Gorolová vnímá jako cestu ke spravedlnosti pro ty, které prožily protiprávně provedené sterilizace. Od rozhodnutí si slibuje, že se v budoucnu nebudou podobné situace opakovat.

Čtěte také

Cenu A.Masarykové dostaly od ambasády USA aktivistky za snahu o odškodnění obětí protiprávních sterilizací

„Vnímám tuto změnu pozitivně, předcházel jí ovšem velký boj. I ostatní ženy, se kterými jsem v kontaktu, jsou rády, že jsme došly až k odškodnění. A v neposlední řadě jsme rády, že se už nic podobného nebude provádět. V dnešní době to už snad ani není možné, aby měly ženy stejné problémy, jako jsme měly my. I psychické. Bohužel se toto všechny nedožily, některé už mezi námi nejsou.“

Za snahu o odškodnění protiprávních sterilizací získala Elena Gorolová začátkem prosince spolu s aktivistkou Gwendolyn Albert a zástupkyní ombudsmana Monikou Šimůnkovou cenu Alice Garrigue Masarykové, kterou každoročně uděluje Velvyslanectví Spojených států amerických.

„Pro mne je to veliká pocta, že se mi dostalo takového uznání. Vidím, že se o boj, který jsme vedly a vlastně pořád ještě vedeme, někdo zajímá. Jsem ráda i za obě kolegyně, které si to také zasloužily tím, že bojovaly se mnou a odvedly spoustu práce. Je to radost pro všechny ženy, nejenom pro mne.“