O vášnivých kuřácích

Stál jsem onehda frontu v trafice a chtěl si koupit noviny, když pán přede mnou kupoval čtyři krabičky cigaret a zaplatil dvě stě sedmdesát šest korun, to je šedesát devět korun za krabičku. Nedalo mi to a tak jsem se ho zeptal, kolik těch cigaret denně vykouří a k mému překvapení to byl kuřák silný a přiznal, že nejspíš, pokud bude mít hodně práce, tak ty tři krabičky za ten den zvládne. Zase mi to nedalo, a tak jsem mu spočítal, že jenom za třicet dní v běžném měsíci prokouří 6 tisíc dvě stě deset korun. Mávnul nad tím rukou, že to nepočítá, protože to je jeho jediná radost. Kdyby vykouřil jenom takových dvacet cigaret denně , tak ho to měsíčně stojí dva tisíce sedmdesát korun, což je také hodně. A tak jsem z té trafiky odcházel s novinami za čtrnáct korun a byl rád, že měsíčně neutratím dva tisíce korun, protože nekouřím a někdy jsem doopravdy vlastně nekouřil. Jo, takový dobrý doutník anebo tabáček do fajfky to je něco jiného, ale to si dám také jenom tak dvakrát třikrát do roka a když je k tomu příležitost a doslova za odměnu. Ovšem ať už je člověk silný kuřák nebo sváteční kuřák, stejně neušetří protože ty peníze utratí za něco jiného . Já jsem si v té souvislosti vzpomněl na klasický příběh paní, která přiběhne domů a už od dveří volá na manžela - Miláčku dneska jsem projela dvě křižovatky na červenou a přestav si, ukecala jsem policisty, pustili mě bez pokuty, takže jsem naší rodině ušetřila takové dva tisíce korun a hned jsem si za ně koupila nové červené lodičky a kabelku ke kostýmku. Z toho plyne poučení, že i když jeden není vášnivý kuřák, a neprokouří měsíčně třeba ty dva tisíce korun, stejně je utratí za něco, co mu udělá radost. Třeba za dobré vínečko, nebo za pivečko, někdo za dražší granule pro mlsného psa a jiný za pohodlí v autě s plnou nádrží benzínu, i když má za domem tramvajovou zastávku a může jezdit do práce do centra za měsíční paušál. Pak jsou tady lidé, kteří mají málo peněz, téměř žádné, ale zvláštní je, že na ty cigarety a pivo se vždy něco někde najde. A tak jsem dospěl k přesvědčení, že jsem tady jenom jednou a jestli si dopřeji něco pro svou radost, tak by mi to jiní neměli vyčítat, ovšem pokud s tím neohrožuji svůj měsíční rozpočet. A i když se s pohrdáním dívám na kuřáky, že vyhazují peníze za znečistění vlastních plic, přesto hned dnes večer půjdu do hospůdky, do zakouřeného prostředí na kvasnicové pivo, abych to poznání o vyhozených penězích pořádně oslavil a zúžil tak rodinný rozpočet. A pěkný den přeje Artur Kubica.