O válečných příbězích se musí mluvit, říká žena, která strávila roky v Terezíně

Organizace Hidden Child – Ukrývané dítě sdružuje tyto lidi a snaží se světu sdělit každý jednotlivý příběh v knihách, na besedách a přednáškách.

V třebíčské synagoze povyprávěla o svém dlouhém období ukrývání v jedné místnosti se svými bratry paní Marta Neužilová původem z Terezína. „Od dvaačtyřicátého roku až do konce války jsme nikam nechodili, museli jsme být potichu, nechodili jsme do školy a neměli ani potravinové lístky, bylo to jenom takové přežívání. Nikdo nás nesháněl, i když si myslím, že několik lidí o nás muselo vědět, ale neprozradili to,“ vzpomíná.

Tatínek zemřel

Jak vlastně skončila paní Marta u babičky? Byla ze smíšeného manželství, židovka po mamince. Za války už byl tatínek po smrti, žili jenom s maminkou – ona, starší bratr a dva malí bratři, na dohled od pevnosti Terezín. Maminka byla rázná žena, která se rozhodla Židům zavřeným v tamním v ghettu pomáhat stůj co stůj. Sháněla jim zásoby, kontakty, zprávy, a posílala s nimi svého nejstaršího syna. Nakonec oba nacisté chytili a zavřeli do Terezína.

Odsun do Osvětimi

Zatímco tehdy třináctiletého Stanislava po několika týdnech pustili, maminku poslali do Osvětimi, odkud už se nevrátila. Všechny děti strávily zbytek války u babičky z otcovy strany, se kterou se do té doby nestýkaly. „Babička byla poloslepá a hlavně hrozně nešťastná. Měla jen jednu místnost, byla tam jedna postel, jeden otoman, a jeden z nás líhával na zemi. Byli jsme nemilovaný děti, jenomže babička byla křesťanka, a tak si myslím, že nás nemohla vyhodit na ulici.“

Hidden Child

Marta Neužilová je členkou organizace Hidden Child, která sdružuje v celém světě děti, co prožily válku za podobných okolností. Podle osmdesáti sedmileté paní Marty se tyto příběhy musí mladým generacím připomínat. „Aby se nikdy nic takového nedožily a včas rozeznaly nebezpečí. Tehdy se nebezpečí nerozeznalo, až se to rozrostlo tak, že to zachvátilo celý svět,“ říká žena, která prožila tři roky v jediné místnosti.