O různých názvech svátku Pesach

Pesach neboli Svátek překročení upomíná na Biblí popsanou poslední, desátou egyptskou ránu, kdy Hospodin překročil domy synů Izraele a nezahubil v nich vše prvorozené, jako to učinil v domech Egypťanů.

Svátek Pesach má ovšem ještě několik dalších názvů: Například Chag ha-macot – Svátek nekvašených chlebů, macot, v češtině zdomácnělých pod označením macesy. Macot také připomínají, že předkové Židů opustili Egypt ve spěchu. Jak uvádí Bible, protože neměli čas připravit si chléb na cestu, vzali ještě nevykynuté těsto a až cestou z něj pekli nekvašené chleby. Kromě toho macot – macesy - připomínají první oslavu Pesachu, vlastně první sederovou večeři v dějinách, kterou pořádali předkové Židů ještě v Egyptě, těsně předtím, než z něj vyšli. Pekli beránka – pesachovou oběť a jak jim Hospodin přikázal, jedli jej spolu s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. V návaznosti na to Židé během Pesachu nemají jíst nic kvašeného z pěti druhů obilnin, a po osm dní svátku jsou odkázáni na macesy místo obyčejného chleba a pečiva.

Sederová večeře - pozdvižení macesu|foto: Jana Šustová

Dalším názvem svátku Pesach je Chag ha-cherut - Svátek svobody, neboť v tuto dobu Všemohoucí vyvedl děti Izraele z otroctví na svobodu. V okamžiku východu z Egypta se jejich předkové stali fyzicky svobodnými lidmi. Tato fyzická svoboda pak byla o padesát dní později završena duchovním osvobozením pod horou Sinaj, když národ Izraele přijal Tóru s jejími přikázáními.

Konečně posledním názvem svátku Pesach je Chag ha-aviv neboli Svátek jara. Pesach začíná vždy v polovině jarního měsíce nisanu, který v se v raných biblických dobách nazýval chodeš aviv – měsíc jara.

Objasnili jsme význam různých názvů svátku Pesach a nyní se zastavme u jedné jeho zajímavé okolnosti. Písmena hebrejské abecedy mají současně číselný význam. A hledání souvislostí v textu na tomto základě - gematrie – může spojit starověk s moderními dějinami.

V Druhé knize Mojžíšově tak Hospodin v prvním přikázání Desatera pronáší: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ Bůh nazývá starověkou velmoc Egypt domem otroctví – hebrejsky „bejt avadim“. Takové označení je zcela na místě. Vždyť bohatství faraónovy říše bylo z velké části vykoupeno krví a potem bezprávných otroků včetně synů Izraele.

Hebrejská písmena tvořící slovo Micrajim, Egypt, mají číselnou hodnotu 380. Shodnou číselnou hodnotu 380 má ale i hebrejsky psaná zkratka historicky nedávno zaniklé velmoci Sovětského svazu – SSSR. Pro Židy byl Sovětský svaz opravdu svého druhu domem otroctví, kde jim novodobý „farao“ přikazoval i v co mají věřit a jak mají správně myslet.

Proto se také mnozí židovští aktivisté bojující za právo na odjezd do své historické vlasti, do Izraele, obraceli od 70. let minulého století k sovětským orgánům slovy, jimiž promlouval Mojžíš k faraónovi: „Propusť můj národ.“ Tak začal novodobý židovský exodus ze Sovětského svazu, který vyvrcholil po jeho rozpadu.

Sen mnoha pokolení se naplnil: „Být svobodným národem v naší zemi,“ jak se zpívá v izraelské hymně.