O kadeřnické řemeslo není zájem. Oboru se po dokončení studia věnuje jen asi třetina absolventů

Do křesla v kadeřnictví usedá pravidelně řada lidí. Často navštěvují i stále stejnou kadeřnici. ne vždy ale není snadné ji sehnat. 

Roky hledání

S hledáním posily se potýkala i majitelka jihlavského kadeřnictví Lucie Michalčuk. „Když si to člověk spočítá, tak těch zákazníků musí projít rukama hodně. Když si to člověk spočítá, tak o to řemeslo zájem úplný není. Trvá to rok, dva i tři než někoho najdu.“       

Podle Lucie Michalčuk většina kadeřnic nastupuje na živnost a pokud nemají nějakou podporu, není pro ně lehké přečkat první výdaje než získají zavedenou klientelu. „Musí vydělat na křeslo, zdravotní, sociální, na materiál. Když jsou někde na dvaceti tisících, pak teprve vydělávají na sebe.“

Havlíčkův Brod

Nové kolegy shání ale i další kadeřnictví na Vysočině. Například Jiří Pešek, který má salon v Havlíčkově Brodě, uspěl až poté, co se rozhodl oslovit napřímo učiliště v kraji. „Ta holčina, co sem má nastupovat, byla reakcí na to, že jsem oslovit tu školu a ona se nám ozvala, že jim to mistrová nabídla.“

Jiří Pešek ale i z vlastní zkušenosti ví, že ne všichni kadeřničtí učni se rozhodnou v oboru pracovat. Podle ředitele Střední odborné školy služeb v Jihlavě, která obor kadeřník také nabízí, Libora Fasory, se práci po dokončení studia věnuje menšina absolventů. „Třetina těch žáků jde za svým oborem, druhá třetina se snaží nějakým způsobem pokračovat ve studiu. Třetina z těch absolventů jde úplně mimo obor.“

Jihlavská škola přijímá do oboru kadeřník 30 studentů ročně, zhruba 25 jich úspěšně školu i  dokončí. Na stejný obor mohou žáci nastoupit i v Pelhřimově, v Třebíči nebo ve Žďáře nad Sázavou.