Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – listopad 2019

Možná jste si ho na loňských Czech Music Crossroads všimli nebo jen zahlédli, jak si v ostravské prodejně nástrojů hodinu zkouší kytary. Štíhlý usměvavý Afričan s dredy zahalený v dýmu nešel přehlédnout, jen málokdo ale tušil, že stojí v blízkosti jedné z největších hvězd západoafrické hudby, zpěváka Cheikha Lô.

Čtěte také

Senegal a různorodá hudba Cheikha Lô

Na Crossroads dorazil také Milan Cimfe, hudebník a zvukový režisér studia Sono. Auto vybavené nahrávacím aparátem zaparkoval na Hlubině, vytáhl kempinkové židličky a než se nadál, seděli na nich hudebníci a pustili se do jamování. Pavel Šmíd s Martinem Pirem z brněnského studia Rustical pak v jednu chvíli pustili svou reggae verzi západoafrické milostné písně Jarabi a Cheikh se přirozeně přidal k refrénu. Na otázku, jestli by si to mohli kluci natočit, Cheikh jen vyfoukl kouř a přikývl.

Na druhý den už demonahrávku pouštěl na svém workshopu, netušíc, jakým dalším životem začne skladba žít. O týden později, na festivalu Folkové prázdniny, přemluvili Pavel s Martinem zpěvačku Hawu Diabaté z malijského Tria Da Kali, aby do písně také vstoupila. A když i ona řekla ano a ke všemu sebou do brněnského studia vzala hráče na loutnu ngoni Mamadou Kouyatého, klubal se na svět opravdový hit. 

S nepředpokládaným pokračováním: po návratu ze Senegalu, kde Pavel strávil 14 dnů po boku Cheika a jeho kapely a kde natočil skladbu se senegalskou zpěvačkou Zeinou Ndong, začalo být jasné, že tím nic nekončí.

Na otázku, jestli tušili, jak se všechno vyvine, Pavel v rozhovoru pro magazín UNI odpověděl: „Já teda vůbec. To spíš Martin vždycky vidí za roh. Totálně mě pohltil ten okamžik. Myslím, že to naplno propuklo, když jsem se vrátil ze Senegalu od Cheikha. Martin jen řekl ‚tak teď už jen dotočit desku‘ a já si pamatuji, jak se mě z té představy zamotala hlava. Nejen hrůzou, samozřejmě i nadšením.“

Už doma postupně přibyli další hosté: hráč na djembé Thomas Guei z Pobřeží Slonoviny, mistr balafonu Abdoulaye Dembelé z Burkiny Faso, bubeník Leopold Lô  a z Mali poslala svůj příspěvek zpěvačka Bibby Ssamake.

Album dostalo název King’n‘doom, k čemuž Martin podotknul: „Asi v tom bude ten východní Jing’n’jang. A taky trošku hudební království zvané Rock’n’roll.“

Jazz, rock, blues, funky, elektronika a ...cimbál Petra Gablase z CM Harafica. Tohle se fakt nerýmuje a přece tak dobře poslouchá. Energií nabušený zpěvák a harmonikář Marek Hlavica na sólovém albu Solitaire MH opravdu vypustil páru jako z obřího přetopeného kotle.

Marek Hlavica, jinak člen Blues Bandu Luboše Andršta, album nazpíval anglicky: „Tentokrát jsem si chtěl dát na textech záležet. Když už do toho člověk investuje tolik úsilí i prostředků, neměl by se spoléhat na to, že posluchač text neřeší. Texty pojednávají nejen o vztazích, ale také o fascinaci násilím, spasitelích dneška, raw food módě nebo agrese z nudy.“

Bosny, Polska a Slovenska – Aida Mujačić, Ewa Żurakowska a Svetlana Sarkisjan – se aktuálně nejlépe žije v Praze, kde s českými muzikanty a hostujícím saxofonistou Lukaszem Sabatem natočilo album Sabur. Název překládáme jako trpělivost, skupina Korjen za ním vidí spíš přísloví „trpělivost přináší ovoce“ – synonymum pro neuspěchaný tvůrčí proces, během kterého tradiční skladby z mnoha zemí prošly osobitými moderními úpravami.

Čím si nás Korjen okamžitě získají? Trojhlasy, ty vám vedle sólového zpěvu přijdou pro album až symbolické. Prolíná se v nich několik vokálních tradic, nejvíc však identifikujete blízkost k pověstným bulharským ženským hlasům a stylům zpěvu z Karpat a Ukrajiny. Na hlasech a východoevropské jazykové zvukomalebnosti vlastně album stojí. Hudebně už je to daleko víc na přeskáčku. Zaslechneme dokonce náznaky dubu a rytmické groove se původním verzím skladeb také značně vzdaluje.

Vsadit si na to, odkud pocházejí je často těžké, i když vlastně čteme-li poznámky na obalu, je jasné, že putování z kraje do kraje k těm písním patří. „Pečlivě jsme zohledňovali, nakolik se dá upustit od jejího původního členění, kam až sahají úpravy tak, aby byl duch té písně zachován. Někdy zapadla přirozeně do konkrétního groovu, jindy šlo o postupný proces a písně si zachovaly svůj tradiční tvar i rytmus. Pak se dokonce ukázalo, že k písni existuje její jinokrajné dvojče, a vznikaly fúze jako třeba skladba Postatnica,“ uvádějí Korjen, příjemné nové překvapení domácí scény, které pozorně poslouchali i odborníci na Czech Music Crossroads.