Nekoř 24.8. 2008

24. srpen 2008

"Těžko říci, na co pánbůh myslel, když projektoval orlickoústecko, ale určitě na něco moc hezkého...." řekl mi na mikrofon kdysi jeden tramp, který si v Divoké Orlici máchal nohy po nějaké excelentní túře. Vzpomenu si na to pokaždé, když jedu po "jedenáctce" kamsi na Moravu v místech, kde silnice opustí údolí pod Žamberkem a kolem vás se rozloží krajina tisíců kopců a kopečků, údolí a oudolí. A není zde čtverečních metrů, o kterých by se dalo hovořit jako o rovině. Ale než se silnice zlomí kamsi k Jablonnému, zahlédnete po levé straně domky, poseté po stráních svažujícího se hlubokého údolí, uprostřed pečlivě obstarávaných pastvin a polí. Ten kousek země dýchá staletou prací lidí, kteří se zde v podhůří odnepaměti snažili horko těžko uživit a při pohledu na něj se dostaví hřejivý pocit symbiózy: ano, takhle nějak by to mezi lidmi a přírodou mohlo fungovat. Obec Nekoř je jednou z těch kouzelných poklidných vesniček, které se díky poloze v údolí táhnou jako nekonečný had a než se z Bredůvky, což je osada na kopci, dostanete na Vejrov - což je druhý konec Nekoře nad sousedním údolím Divoké Orlice, počítejte s pořádnou procházkou. První písemné zmínky sahají až do poloviny 14. století, kdy Nekoř patřila k žampažskému a kyšperskému panství. O původu názvu se vede lehce akademický spor, zda-li jde po odvozeninu jména statku nějakého statkáře Nekory a nebo to je patvar ruských či chorvatských příbuzných slov kořeniště, zrubaná kleč tedy kokora a předcházející "ne" je starobylým označením chráněného místa a hradiště "Neg". Pro teorii Negkoř, tedy hradiště na kořeništi ovšem mluví i docela záhadné zbytky jakéhosi hradištního valu nad Vejrovem. Pověsti o místních loupeživých rytířích jsou sice hezké, ale reálnější se jeví písemně doložená historická teze o tom, že nejmenovanému šlechtici zakázali mniši z Klášterce dostavět hrad poblíž jejich polností, takže své sídlo nakonec postavil na Žampachu. Pokud ano, jde patrně o jednu z nejstarších hradních staveb v našem regionu. Nechme ale pravěk spát. Kráčím dolů do centrální části obce, vzduch voní čerstvým pečivem z více než staleté Adamcovy pekárny. Cestou míjím staletou faru a kostel svatého Mikuláše z roku 1698 s nádherným interiérem, který možná nepatří k zvlášť výjimečným historickým klenotům, ale už na první pohled je vidět, že stále slouží svému účelu a že o něj lidé s láskou pečují. Stejně tak o Husův sbor z roku 1935, níže v údolí. Po duchovní stránce tedy Nekoř žije, místní polský duchovní Andrej Getz nešetřil chválou na adresu zdejších věřících. Pozornému návštěvníkovi neunikne ani místní kuriozita: pamětní deska na 300 let staré základní škole, která dala vzdělání už třem ministrům vlád naší republiky. Prvorepublikovému Janu Dostálkovi, který se zasloužil o stavbu nedaleké pastvinské přehrady, čímž pomohl tehdy velice chudému regionu. Druhým jménem na desce je Miroslav Šmok, který usedal v ministerském křesle v šedesátých letech a všichni ještě máme v paměti místopředsedu vlády Josefa Luxe, jehož rodina odsud pochází. Nad pomyslným centrem obce, což je opět setkání dvou údolíček, se vesele staví nové domy. Starosta Josef Dostálek říká, že sami nečekali takový zájem a obecní úřad připravuje další parcely k prodeji. S místostarostou Jiřím Pomikálkem zase rozjímáme nad neobyčejnou činorodostí místních občanských spolků, hasiči slaví 130 let, rybáři 120 let, jsou tu samozřejmě myslivci, červený kříž, funguje tu například i TJ Sokol, salesiánské hnutí mládeže, zahrádkáři a jiné spolky. Ruku v ruce pořádají mnoho společných akcí, takže lze hovořit o tom, že Nekoř je obcí veskrze občansky žijící. Raritou jsou nepochybně místní hokejisté, kteří bodují v krajských tabulkách, přestože na svém stadionu udržují tradici ryze přírodního ledu. Celý areál sportoviště se prý brzy dočká rozsáhlé rekonstrukce - i to svědčí o tom, že se tu lidem prostě docela daří. Své o tom ví i slavný rodák, toho času zde na důchodovém odpočinku, Pavel Šmok, světoznámý choreograf a zakladatel pražského komorního baletu, který má na zahrádce svého "panství" sošku čůrajícího chlapečka, ozdobeného slušivou kravatou. Kam se hrabe Brusel... Nekoř je rekreační obcí, více než dvě třetiny obydlí jsou chaty a chalupy, kam lidé jezdí na odpočinek. Může za to i známá pastvinská přehrada, která si v letošním roce připomíná 70 let od svého dokončení, nese název zaplavené obce, ale její hráz stojí v katastru Nekoře. Je pověstná čistou avšak velmi studenou vodou. Jde o nádherné a precizně postavené dílo z třpytivého dioritu, je to poslední kamenná hráz v čechách, později se vodní stavby už jen betonovali. Hrázný Václav Lehký přesně vystihoval mé představy o muži, který má na tričku 11 milionů kubíků vody, sám říkal, že by nikdy neměnil, ani profesi ani místo a se správcem obecního autocampu Petrův Palouk Milanem Luxem se shodují na tom, že nejkrásněji je zde na podzim, kdy rekreanti a turisté odjedou a okolní smíšené lesy obarví hladinu dle barev listnáčů. A takhle večer, při procházce kolem malé vyrovnávací nádrže pod Vejrovem, se nutně utvrdíte v pocitu, že soužití fajnových lidí s fajnovou přírodou je v tomto údolí obce Nekoř skutečně jedinečné... Neděle 24.5. po 12 hodině.

autor: TRO
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.