Největší adrenalin začíná, když to nevystřelí, říká jihlavský dělostřelec David Kočka

Svoje zbraně propůjčují do filmů, například kanón jsme mohli vidět ve filmu Železná pěst. Kromě filmu se věnují i výstavě palných zbraní s výkladem nebo slavnostním salvám.

„Člověk o tom musí něco vědět, to znamená nastudovat si historické prameny i dostupnou dobovou ilustraci, nebo si udělat několik výletů do Vídně - do tamního dělostřeleckého muzea a načerpat inspiraci. No a pak je potřeba být trošku kreativní a mít šikovné ruce, dobré kamarády, kteří pomohou s vybavením strojním, které my nevlastníme, a dělo je na světě,“ vyjmenovává David Kočka.

První výstřel je třešinka na dortu

Davida Kočku nejvíc baví samotná stavba. Například včera začal s rekonstrukcí sedmihlavňových varhan nebo taky pekelného stroje. Není to ale hudební nástroj,“ vysvětluje. Opravy nepočítá na peníze, ale spíš na odpracované hodiny.

Nejcennější kousky

Nejcennější ve sbírce Společnosti přátel dělostřelby Jihlava jsou dva originální moždíře z první poloviny 16. století. Jeden byl nalezen při sanaci městských hradeb v roce 1974. David Kočka je navíc společně se svými čtyřmi kolegy taky členem Městské královské gardy – Královského horního města Jihlavy.

Zájem o historické zbraně začíná upadat, což podle Davida Kočky souvisí i se vzdělávacím systémem. „Povědomí o historii u mladších generací strašně upadlo. Všude je prapůvod všeho, pokud člověk nezná historii své země, tak ani netuší, na co by měl být hrdý.“

Nejnáročnější je taková práce na psychiku

„I když se jedná o zbraně, ze kterých nestřílíme žádné ostré náboje nebo projektily, ale třeba z toho kanónu na pět metrů ta tlaková vlna dokáže člověku poměrně devastačním způsobem ublížit. Tak je to hlavně bezpečnost při té střelbě,“ popisuje jihlavský střelmistr a s úsměvem doplňuje: „Poslední dobou mi připadá, že se pásky natahují proto, aby měli lidi, co podlézat.“