Nejstarší cestovatelka Miluška Mrvková: Sibiř mi chyběla jako dílek do skládačky

13. červenec 2018
Miluška Mrvková

Projela 47 zemí, natočila skoro stejné množství filmů, které jezdí promítat do domovů pro seniory a chystá se na další výlety. Miluška Mrvková je plná energie možná i díky tomu, že celý život pracovala s mládeží a vedla je k hudbě, tanci, zpěvu a především turistice. Každý výlet zpracovává do dokumentárního filmu plného krásných záběrů, hudby a informací z místa.

"Při životě mě drží právě to, že můžu ty filmy promítat v mojí milované Domovince, kterou mám strašně ráda, ale nejen tam, i v jiných domovech důchodců. Když vidím ty jejich rozzářené oči, jak se těší zase na další film, tak mi to dá nový náboj a říkám si, že jim zase musím něco přivézt,“ popisuje vitální cestovatelka svůj největší životní pohon.

Kde je nejkrásněji? U nás

Milušce Mrvkové se líbilo všude. „Prošla jsem hodně zemí a každá země má něco svého, krásného i ne úplně tak dobrého, ale vždycky, když jsem přejela hranice, tak jsem si řekla, že tady u nás doma na Vysočině je nejkrásněji. Minulý rok jsem taky navštívila Brdy, nedotčené lesy, krásná krajina, a když jsem to promítala v jednom domově důchodců, tak mi jedna devadesátiletá paní přišla říct, že se jí chtělo zpívat Kde domov můj,“ přiznává cestovatelka.

Sibiř je nejkrásnější

Zážitek ze Sibiře ale všechny dosavadní cesty pro Milušku přebil. „To byla taková krása,“ rozplývá se v Dobrém dopoledni. „Před lety jsem dostala za odměnu za vedení turistiky mládeže výlet do Sovětského svazu, ale ze zdravotních důvodů jsem to tenkrát nemohla uskutečnit. A tak jsem si už myslela, že se tam nedostanu, ale můj andělíček strážný mi nakonec pomohl. Přišla jsem domů a našla jsem cestovní katalog otevřený na stránce se Sibiří, a tím jsem si splnila celoživotní sen.“

Než se dala na cestu, jela se do cestovní kanceláře ukázat, aby viděli, že i v tomto věku Miluška Mrvková cestu zvládne. „Kdybych poslala přihlášku, tak by mě nechtěli vzít!“ směje se. Sedmnáctidenní cesta začínala dvoudenním pobytem v Moskvě. Moskevská nádraží jsou podle Miluščina vyprávění krásné paláce s křišťálovými lustry, výzdobou, ochrankou a nastupování do vlaku je podobné jako na letišti. „Cestovali jsme lůžkovými vagóny, bylo to pohodlné a cesta byla celou dobu krásnou krajinou, mnoho cestovatelů o ní sní. Jedním vlakem se projede step, tundra, tajga, hory, dva kontinenty, osm časových pásem“ vypráví dále.

Celkem se sedmkrát z vlaku vystupovalo za poznáním

Celá Transsibiřská magistrála má téměř deset tisíc kilometrů. První zastávku měli cestovatelé v Kazani, dále se stavělo v Jekatěrinburgu. „To je tak krásné město, že jsme se shodli, že bychom tam dokázali žít,“ nešetří Miluška nadšením. „Na zemi je tam červená čára, která každého přivede k pětatřiceti pamětihodnostem, je tam spousta umění, soch, historie!“

V Krasnojarsku Miluška jako první vylezla na stometrovou skálu podobnou našim Prachovským skálám. Ze skupiny čtrnácti účastníků byla nejstarší, a zatímco se ostatní pochybovačně dívali na vrcholky skal, vyběhla sama nahoru. Ostatní, když zjistili, že už tam vyběhla, se k ní přidali. „Nejdřív tam nechtěli, ale pak si to moc chválili,“ usmívá se cestovatelka.