Nejsme nejstarší pár v akrobatickém rokenrolu na světě. Jsme druzí nejstarší, směje se Vilibald Prokop

9. srpen 2017

Největšího úspěchu v akrobatickém rokenrolu dosáhl Vilibald Prokop ve věku, kdy už ostatní páry pověsily tanec na hřebík. Za pětadvacet let tancování má úspěchů z pohárových soutěží i mistrovství Evropy a světa spoustu, ale zlatou medaili získal s Lucií Maškovou na šampionátu České republiky teprve v červnu 2017.

Na tuzemských i mezinárodních soutěžích je pár neobvyklým úkazem. „Pokřikují na nás důchodci, protože s tímto sportem tanečnice obvykle končí kolem 22. – 25. roku a kluci, i když vydrží o něco déle, končí kolem sedmadvaceti. No, a my jsme to vydrželi o dvanáct let víc. Ale když jezdíme na mezinárodní soutěže, tak v Rusku mají ještě jeden pár, který je starší než my, takže to ještě není tak zlé,“ usmívá se Vilibald.

Soutěží i trénuje nejmenší tanečníky

Vilibald Prokop začínal s rokenrolem až po folklóru, kolem čtrnáctého roku. Jeho první rokenrolová partnerka byla Pavla Křenová. Nejdéle tančil se sestrou Evou, s níž postoupil poprvé do mezinárodní kategorie A. Třetí, ale ne poslední partnerkou, byla Lenka Cejnková. „Když už jsem myslel, že půjdu do tanečního důchodu, nějak jsme se dali ještě dohromady s Luckou a takhle nám to nakonec vyšlo,“ vzpomíná. Lucie Mašková předtím už jednou mistryní České republiky byla s Markem Chvojsíkem, teď se jí to podařilo znovu.

Vilibald stíhá nejen své tréninky, ale trénuje i děti, které tancují v jihlavském rokenrolovém klubu Elvis. Tanec se podle náročnosti rozděluje na mladší kategorie dětí do 10 let, žáků do 14 a junioři tančí asi do 17 let. „Potom už nastupují výkonnostní kategorie C, B a nakonec mezinárodní kategorie A, která je nejprestižnější, tam už jde o život,“ usmívá se Vilibald.

Akrobatické prvky v ní už jsou skutečně nebezpečné: „Tanečníci musí mít v hlavně všechno srovnané, být silní i psychicky a musí si důvěřovat, protože když partnerka letí ze čtyř, pětimetrové výšky hlavou dolů, tak to ani jinak nejde.“

Vilibald Prokop, pohár

U dětí je důležité, aby měly dobrý cit pro rytmus a schopnost ovládat tělo. Trénuje se gymnastika, zpevňování, posilování, později se přidává i akrobacie. I když je akrobatický rokenrol náročný sport, úrazy při něm bývají spíše menší: „Občas si člověk ťukne kolenem čelo nebo narazí kostrč, ale žádné větší pády jsme nezažili,“ říká tanečník s úlevou.

Elvis má za sebou nejúspěšnější sezónu

Svaz akrobatického rokenrolu letos na mistrovství České republiky uděloval sedm titulů a z toho tři skončily v jihlavském klubu Elvis. „Dařilo se žákům Danovi Menšíkovi s Nelou Šedovou, v kategorii formací uspěla naše párová formace, a medaili máme i my. Například dívčí formace Skittles je od loňského října neporaženou i na mezinárodních závodech, takže skutečně patří ke světové špičce,“ chválí klub Vilibald Prokop. Na podzim ho s Lucií čeká mistrovství světa ve francouzském Lyonu a kluboví kolegové Dušan Valenta a Káťa Žahourková pojedou soutěžit do Belgie. Úspěšné choreografie klubu Elvis jsou dílem další klubové trenérky a fotografky Zuzany Javůrkové, Vilibaldovy taneční partnerky Lucie Maškové i jeho rodičů Vilibalda a Marie Prokopových.

Během roku bývají soutěží až dvě desítky. „Je to už tolik, že je potřeba si vybírat. Kromě toho děláme představení pro veřejnost a plesy i kulturní akce,“ vypočítává tanečník a trenér. Čas na tréninky, které bývají nejméně třikrát do týdne, si oba zaměstnaní tanečníci musí hledat, ale podle Vilibalda to jde: „Když chce člověk něčeho dosáhnout, něčemu se opravdu věnovat, a jít za tím snem, tak to funguje podobně jako v normálním životě.“ Stejně jako podpora ostatních párů, se kterými vlastně soupeří. „Rivalita tam vždycky je, většinou hned jak dotančíme, a jsme schopni se nadechnout, tak běžíme soupeře podpořit.“

autor: dak
Spustit audio