Nejoblíbenější české větrové bonbóny jsou hašlerky
Když se řekne „hašlerky“, asi každý ví, že jde o větrové bonbóny. Začal je vyrábět pražský podnikatel František Lhotský. Své pojmenování dostaly po Karlu Hašlerovi, ve 20. letech populárním zpěvákovi a herci, který cukrovince své příjmení propůjčil. Prý byl tak skromný, že si za to vzal jen pytel bonbónů. Po téměř 100 letech výroby patří Hašlerky k nejznámějším českým značkám.
Potravinářští experti řeknou, že hašlerka je tvrdý bonbón tvarovaný z tzv. kandytové hmoty. Ta se uvaří z cukru, sirupu a vody při vysoké teplotě a tlaku. Do kandytové hmoty se pak zašlehají chutící látky – přírodní barva a bylinkové roztoky (mentol, anetol, anýz, medicínské uhlí, rostlinné extrakty) v závislosti na receptuře, tedy složení výrobku. Samotná receptura je samozřejmě tajná.
Bonbónoví pamětníci
Marie Janalíková má k hašlerkám osobní vztah. Není divu, v holešovské továrně Sfinx pracuje celý svůj život – už 43 let. Paradoxní je, že tam původně nechtěla. Jenže žádný jiný podnik v 70. letech v Holešově nepřibíral, a tak se naučila vařit kandytovou hmotu a obsluhovat výrobní linky. Všichni ve výrobě jsou bonbóny prosycení. Z šatů a vlasů pracovníků jde aroma hašlerek cítit i další den. Marie Janalíková vzpomíná, že Hašlerky umí zanechat nejen pachovou, ale i viditelnou stopu. To když se třeba protrhl pytel s práškem z aktivního uhlí.
Dnes už se to ale nestane, prášek nahradil sirup. Pochopitelně nešlo o jedinou změnu. Zhruba před 15 lety přišly do továrny nové stroje, ve výrobě ubylo lidí a změnila se také velikost bonbónů. Jsou menší. Chuť je ale po desetiletí stejná. Hašlerky patří k vůbec nejprodávanějším mintovým neboli větrovým bonbonům v Česku. V Holešově jich každý rok vyrobí přes 900 tun.
Jestli za úspěchem hašlerek stojí chuť nebo spíš někdejší obchodní talent Františka Lhotského, se dnes nedá určit, říká Pavel Novák, který se stará o historické dědictví současného majitele hašlerek, společnosti Nestlé. Po znárodnění v roce 1948 Lhotského michelská továrna vyráběla jen dva roky, pak byla výroba přenesena do pražských Modřan a potom do Holešova. Toho už se továrník František Lhotský nedožil, zemřel v roce 1954.
