Nedosáhne na kliku, ale dokáže si plnit i velké sny. Dvaadvacetiletá Monika chtěla být i prezidentkou

Monika měří 93 centimetrů, a jak její maminka říká: co jí osud nedal na výšce, přidal na rozumu. 

„Spondylo-metafyzární dysplázie, nová varianta,“ pojmenovává svou genetickou poruchu Monika Šimků. „Postihuje růstové chrupavky a potom růst kostí, který je pomalý, a v určitém věku se zastaví,“ dodává s tím, že tuto variantu postižení mají podle posledních zjištění jen tři lidé na světě. 

V mateřské školce

Monika si svůj rozdílný růst začala uvědomovat už v mateřské škole. „Musím říct, že každé setkání s mými vrstevníky bylo pozitivní. Pokud nějaký jedinec zkoušel urážky, posměšky, tak jsem kolem sebe měla kamarády, kteří se za mě postavili, případně pobili,“ říká s úsměvem.

Monika Šimků má velkou rodinu a se všemi si perfektně rozumí. „Jednou mě na kuchyňským stole čapli ségra s bráchou, jeden za ruce druhý za nohy, a dělali jsme, že mě zkusí natahovat. Nezabralo to,“ zavzpomínala na dobu, kdy jí bylo něco přes pět let. 

Doma jsou všichni ostatní obvyklého vzrůstu, takže všechno vybavení bytu není uzpůsobené nejmenší obyvatelce. Ona si ale dokáže poradit. „Provázky na klikách, stupínky, klacíky na háčku vedle světel.“ 

Oblečení nakupuje většinou dětské a šikovná švadlena jí ho upravuje. Doma se pohybuje s holemi, venku jezdí na elektrickém vozíku. 

Dnes Monika studuje na vysoké škole sociální obor a ráda by v budoucnu pomáhala postiženým zapojit se do společnosti podobně, jako to zvládá ona sama.