Nechceme v důchodu sedět doma a nic nedělat. Vyrábějí dřevěné hračky a náčiní do kuchyně

Manželé Marie a František Sadovští ze Svratouchu se dřevem pracují už léta. I když by už šest let mohli zaslouženě odpočívat, věci, které těší děti i dospělé, vyrábět nepřestali. „My to hlavně děláme, že nás to baví, že si nedovedeme představit sedět doma a nic nedělat,“ usmívá se pan František.

Oba začínali úplně jinou prací

Říká výrobce hraček a kuchyňského náčiní František Sadovský. Původně opravář zemědělských strojů se dal na výrobu dřevěných hraček už v sedmdesátých letech pod značkou Ústředí lidové umělecké výroby a práci se dřevem neopustil ani po roce 89, kdy se osamostatnil, ani později v důchodu. Jeho žena Marie pracovala jako prodavačka obuvi, později byla vedoucí prodejny ve Svratce i v podniku Dílo Svratouch. Než se pustila do výroby hraček s manželem, starala se tři roky o nemocnou maminku svého muže.  

Občas máme úraz, nástroje musí být ostré 

Baví mě to, i když z toho bolí celé tělo, záda a je spousta úrazů po rukách – tady vrtačkou, tady pilou, tady druhou pilou,“ ukazuje se smíchem jizvy na rukách. „Já mám zatím všechny prsty, ale manžel ne,“ dodává. Pan František ukazuje prst zkrácený o jeden článek: „U dřeva je potřeba, aby ty nástroje byly ostré, aby to fungovalo, a ještě navíc velké otáčky, takže to nebezpečí úrazu tady je, občas se něco stane,“ krčí rameny.

Stačí pár kousků nářadí a slunečnicový olej

U domku ve Svratouchu mají malou dílnu, kde všechny věci vznikají. Je plná vonícího dřeva i nářadí. „Nepotřebujeme žádné moderní přístroje, pro nás je hlavní pila, abychom to nějak uřízli, vrtačky různé a soustruh, dřevo se do něj upevní a roztočí se a dlátem, které se drží v ruce, se to opracuje,“ vysvětluje František Sadovský. V přípravně mají kromě dřeva nařezaného na misky i pásovou pilu s pěti metry sedmdesát dlouhou pilou.

„Začínali jsme hračkami z úplně přírodního bukového dřeva, je pro děti naprosto bezpečné. Některé jsou rozdělávací, takže si děti vyzkouší skládání, je to úplně jednoduché, z obou stran stejné, hřídelkama se to zajistí a už to jezdí,“ předvádí jezdícího koníka. Hračky by ale manžele neuživily, své výrobky postupně rozšiřují o náčiní a nádobí do kuchyně.

Dřevěná miska vydrží navěky...

Paní Marie přináší bedýnku s věcmi, kde je všechno možné: „Máme vařečky, měchačky, kuchyňské kleště, slánky a cukřenky, medovka na nabírání medu, špunt do lahve se šťávou proti hmyzu, držák na vajíčka nebo tácky pod hrnky.“ K oblíbeným drobnostem patří i malé zvonečky – každý z jinak barevného dřevo. „Nejdřív jsme je dělali jenom na Vánoce, ale pak jsme zjistili, že zvonečky hodně lidí sbírá a také když někdo jede někam na výlet, tak ten zvoneček je takový pěkný drobný dárek,“ říká paní Marie.

Nakonec jsem svědkem toho, jak se během pěti minut změní kousek dřeva v užitečnou věc. František Sadovský roztáčí soustruh, neforemný špalíček dřeva vytvaruje do podlouhlé paličky a dlátkem dozdobí příjemné držadlo i silnější spodek. Naolejuje slunečnicovým stolním olejem a krásná palička na drcení ingrediencí v nápoji zvaném mojito je hotová. „Když se s tím zachází slušně, tak to vydrží navěky,“ uzavírá František Sadovský.