Název LiLu gentlemen skrývá originální pánské doplňky. Vymysleli je studenti ze Žďáru
Stesky starší generace, že ti mladí dnes nic neumí, sedí u počítačů a poctivé řemeslo upadá, možná zastaví následující příběh dvou bratranců ze Žďáru nad Sázavou.
Libor Havlík studuje v Brně práva, Lukáš Zrzavý v Praze medicínu. Když ještě chodili na gymnázium a začaly jim taneční kurzy, chtěli se od ostatních tanečníků lišit zajímavým barevným motýlkem. Jenže v obchodech nemohli žádný sehnat. Proto se rozhodli ušít si vázacího motýlka sami.
První motýlek
„Ten první motýlek, to vím docela přesně, ten byl z ubrusu. Vzali jsme tady takový starý ubrus, červený s červenýma tečkama,“ směje se Libor. Značku – název a logo vymyslel v hodině matematiky „To jsem si jen tak čmrkal a napadlo mě složit z našich dvou jmen něco, co vypadá jako motýlek,“ vzpomíná Libor.
Ze svého jména vzal Li, zrcadlově přidal Lu a logo bylo na světě. Motýlky měly ve společnosti úspěch, a tak se kluci pustili do opravdového podnikání. Vyřídili si úřady, potřebné dokumenty a naučili se provozovat e-shop.
Šití na stroji je jen desetina práce
První motýlky vznikly podle návodů z internetu. Výroba motýlka zdaleka nezahrnuje jen šití, říká Libor Havlík: „Naše motýlky jsou vázací a zároveň vzadu jsou na rozepnutí a je tam i sponka, kterou se dá velikost přizpůsobit obvodu krku. Dovnitř se vkládá vlizelín, což je vložka, která tomu drží hezky tvar. To jsme nevěděli, takže jsme se po večerech v pátek místo párty učili, jak nažehlovat vlizelín. Ten motýlek se musí podle šablony nakreslit, vystřihnout, pak se to musí sežehlit, sešpendlit, sešít a zase obstřihnout, otočit a znovu žehlit. To šití na stroji je tak desetina času celého procesu,“ usmívá se Libor.
První motýlky z bavlny doplňují i lesklé motýlky z italského hedvábí, kárované z vlny a polyesterové s vlastními navrženými veselými barevnými vzory. Motýlka od Libora a Lukáše nosí třeba Karel Schwarzenberg nebo zpěvák Matěj Ruppert.
Další produkty
K motýlkům nedávno začali kluci nabízet i dřevěné manžetové knoflíčky, první originální kravaty a Lukášův mladší bratr Matěj se pustil do věcí z kůže – klíčenek, pásků i peněženek.
Opět to způsobily taneční. „Nemohl jsem najít peněženku, která by se mi vešla do kapsy u saka, tak když jsem doma našel nějakou kůži, řekl jsem si, že to nemůže být tak těžké a vyrobil jsem si ji. Cílem bylo dát si do ní dvě tři karty, pár bankovek a zvenku nebylo vidět, že ji tam mám,“ říká sedmnáctiletý Matěj, který se ve výrobě také postupně zdokonaluje.
Slovo gentlemen v názvu nemá odkazovat k pěknému oblečení. „Pouze oblečení neutváří charakter člověka, ale jde také o to se slušně chovat, vystupovat, pomáhat tam, kde je to potřeba. Na druhou stranu, když si člověk toho motýlka nasadí, podvědomě chce vystupovat jako gentleman, takže k tomu paradoxně může i to oblečení dopomoct,“ myslí si Libor Havlík.
Související
-
Namalovat akvarel není jen tak, chce to hodně trpělivosti a zkoušet pořád dokola
Je to nervy drásající proces, důležité je přesné načasování, spousta práce a metoda pokus omyl, to všechno zakouší umělec, když tvoří akvarel.
-
Jedna postava na každém zastavení a ve výši očí. U Přibyslavi povede kovaná křížová cesta
Novým prvkem v krajině nad Přibyslaví se v příštím roce stane kovaná křížová cesta od uměleckého kováře Petra Štáfla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...