Nález pazourků na Jihlavsku posouvá historii lokality až do doby kamenné. Některé pak možná používali havíři

Obec Vílanec získala první důkaz o přítomnosti člověka v této lokalitě v době kamenné. Další pazourky mohou pocházet až z devatenáctého století.

8 fotografií

„Byla to náhoda, že jsem si krátil cestu z Čížova do Jihlavy přes pole. Při výstupu na kopec jsem našel první," popisuje nález pazourku archelolog Bohumil Dvořák. Při dalších vycházkách po okolí pak objevil další. „Když se na to podíváme podrobně na tu kolekci, tak vidíme, že se rozpadá přibližně do tří částí," říká archeolog Milan Vokáč a ukazuje na světlý kamínek, který je podle něj prvním pravěkým nálezem v katastru obce Vílanec. Tyto pazourky je možné datovat do doby až deset tisíc let před naším letopočtem.

Další skupina pazourků sloužila podle typických znaků opotřebení jako křesací silicitové kamínky. Milan Vokáč dokonce určil i přesnou lokalitu původu horniny. „Nedokážu ale datovat, z jaké doby jsou. Jestli pochází z třináctého století, z doby osídlení Jihlavska. Může to být ale i předmět z doby ranného novověku," říká Milan Vokáč. Použití prvními jihlavskými havíři k zapalování lamp by mohl nasvědčovat i nález v oblasti Rančířova, kde probíhala těžba.

Třetí skupinu pazourků zastupují takzvané flinty. „Anglicky pazourky. Název převzala flinta, palná zbraň, protože pomocí křesacích kamínků byl zapálený černý prach," vysvětluje Milan Vokáč. Podle toho je možné kamínky zařadit do doby od švédského obsazení Jihlavy až do poloviny devatenáctého století, kdy začaly být tyto zbraně nahrazované modernějšími. Pazourky teď čeká podrobné zkoumání.