Nálet na Krucemburk 9. května 1945 přežila i babička Martiny Sáblíkové. Tehdy byla malá holčička
Druhá světová válka oficiálně skončila 8. května 1945. To ale neznamenalo, že nastal okamžitý klid a mír. Krucemburk na Havlíčkobrodsku zažil ničivý nálet sovětských letadel 9. května dopoledne. Dodnes na něj vzpomíná Pavel Vomela, tehdy mu byly čtyři roky.
Pavel Vomela je krucemburský znalec historie a spisovatel, a nejvíc se zajímá o dobu druhé světové války. Sám přiznává, že je to i pro vlastní vzpomínky. „Bydleli jsme tehdy u nějakých Vašíčků, u kovářů. Maminka dovářela oběd, tak mě táta vzal na procházku,“ vzpomíná na dopoledne 9. května 1945. Nedošli daleko. Na místě, kterému se říkalo Fajtova louka, potkali několik známých. „Paní Zrzavá s paní Fajtovou, a mladý děvčátko, dvanácti třináctiletý, Mirka Zvolánková, pásly housata na trávníku. Stál tam pan Secký se synem Jaroslavem a dcerou Maruškou,“ vyjmenovává. Otec se s nimi dal do řeči, když uviděli na obloze ruská letadla. Lidé jim dokonce mávali, než si všimli, že z nich padají bomby. „Táta měl takovou duchapřítomnost, že mě chytnul do náruče, ono to bylo takových sto padesát metrů do toho Vašíčkova dvora, jenomže jsme nestačili do toho baráku doběhnout. Najednou tam bouchla u sousedů bomba,“ tuto scénu vidí Pavel Vomela stále před sebou.
Otec Pavla Vomely prokázal duchapřítomnost, a svému synovi zachránil život
Tlaková vlna odhodila otce se synem do kůlničky. „Táta měl v zádech střepiny, který si odnesl až do hrobu, měl přeraženou nohu, která mu visela na kůži,“ říká kronikář. On sám tehdy vyváznul jen se škrábancem na hlavě. Ostatní lidé, kteří byli v tu chvíli na louce, tak dobře nedopadli. Zahynuly dvě ženy i s děvčátkem, nepřežil pan Secký, ani jeho dvouletá dcera. „Akorát to přežila Maruška Seckýho. Byla se mnou stejně stará, byla to moje pozdější spolužačka ve škole, a ona si vzala z Kohoutova taky spolužáka, nějakýho Honzíka Sáblíka,“ říká s úsměvem Pavel Vomela. Rodovou historii vysvětluje proto, že ona Maruška je babičkou rychlobruslařky Martiny Sáblíkové.
Navigátor si spletl Krucemburk se Ždírcem nad Doubravou. Škody po náletu byly velké
Po letech začal Pavel Vomela pátrat po podrobnostech květnového náletu. „Mně se dostala do rukou svodka leteckých operací Malinovského frontu na ten 9. květen. Byly bombardovaný města Velká Bíteš, Žďár, Křižanov, Svratka, a jeden z cílů tam byl Ždírec,“ vyjmenovává. Krucemburk mezi cíli nebyl. Vysvětlení je možná jednoduché. Ždírec nad Doubravou byl tehdy mnohem menší, a domky byly roztroušené. „A ten navigátor toho vedoucího letadla viděl asi větší aglomeraci, komíny, kostel, tak si myslel, že už jsou nad Ždírcem, tak to hodili na ten Krucemburk,“ dodává kronikář.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
