Náhradních dílů jsme měli plný kufr, chybělo jen čelní sklo

4. září 2015
Cesta z Jihlavy do Japonska. Škodovkou!

Jakub Pejcal a Aleš Cahlík se v červnu vydali škodovkou na skautské setkání do Japonska. Přespávali ve stanu, v autě, někdy je i místní pozvali k sobě domů. Jedli, co jim cesta přinesla pod nos. „Za celou dobu jsme neměli žádné střevní problémy ani jiné nemoci. Větší potíže jsme neřešili ani u auta. Nejdelší oprava trvala zhruba den. Jinak nás zastavovali spíš jen drobné defekty,“ líčili hosté Dobrého dopoledne Českého rozhlasu Region.

Mezinárodní setkání skautů zvané jamboree bývá každé čtyři roku. V roce 2015 se desítky tisíc vyznavačů skautingu z celého světa sjely do Japonska. Češi Jakub Pejcal a Aleš Cahlík se rozhodli, že tam nepoletí letadlem jako ostatní. Chtěli propagovat české výrobky, a tak se na cestu vydali škodovkou.

„Naše škodovka je typ 120L. Je 30 let stará, takže to pro ni byla taková narozeninová jízda. Kupovali jsme ji v roce 2014 a měla najeto jen 22 tisíc kilometrů,“ představil Aleš Cahlík. „Byl to skoro zázrak, když nám tahle nabídka přišla. Třicet let staré auto, které má tak málo najeto,“ neskrýval nadšení druhý z cestovatelů Jakub Pejcal. A podobné štěstí skauty provázelo po celou dlouhou cestu, kterou si vysnili.

Přes Pobaltí až do Japonska

Trasu si naplánovali do zemí, které chtěli vidět. „ Pobaltské země nás lákaly. Chtěli jsme se oba podívat taky třeba do Petrohradu. A pak se vyhrotil konflikt na Ukrajině a severní trasa se ukázala dobrou volbou,“ vysvětlil Jakub Pejcal, proč nejeli nejkratší cestou. „Všechno nám dobře vycházelo. Do Vladivostoku k trajektu jsme dorazili přesně podle plánu,“ pochvaloval si Aleš Cahlík.

Do kufru schovali ještě skoro celé druhé auto

„Náhradních dílů jsme vzali spíš víc, než jsme potřebovali. Lidé se nám smáli, že vezeme celé druhé auto v kufru. Jediné co nám opravdu chybělo a nepodařilo se to nahradit, bylo čelní sklo. Nikde v Rusku jsme na to správné nenarazili, a tak jsme prasklinu, kterou nám způsobil kamion nedaleko Bajkalu, jen zalepili,“ vyprávěl Aleš Cahlík.

„Máme samé úžasné zážitky. Povídá se, že Rusové jsou skvělí hostitelé, a to se během naší cesty potvrdilo. Jeden z mých největších zážitků, které si z cesty odnáším, je vědomí, jak se obyčejní lidé dokáží podělit o vše, co mají,“ svěřil se Aleš Cahlík. I když cestovatelé přiznávají, že v některých oblastech Ruska raději zůstávali přes noc v autě a nespali venku ve stanu.

Kolik to vlastně bylo kilometrů? Nevíme

I když z vyprávění by se zdálo, že výprava do Japonska měla štěstí a naprosto všechno klapalo podle plánu, nějaké drobnosti přeci jen skřípou. Skauti třeba přesně nevědí, kolik vlastně najezdili kilometrů. „Zapomněli jsme si poznačit úvodní stav tachometru, a tak nevíme úplně přesně, kolik jsme najeli,“ smáli se oba hosté Dobrého dopoledne. I když to nevědí na metr přesně, odhadnout zdolanou vzdálenost dokáží. „Zhruba jsme během téhle poutě ujeli asi sedmnáct tisíc kilometrů,“ vyčíslil Jakub Pejcal a Aleš Cahlík.

Víc o cestě skautů na jamboree do Japonska najdete také zde.