Nadčasová poselství knihy Genesis

O šabatu 13. října byl četbou prvního týdenního oddílu z První knihy Mojžíšovy zahájen další roční cyklus synagogálního čtení Tóry. Proslulý středověký biblický komentátor rabi Šlomo Jicchaki, zvaný Raši, se ptá, proč První kniha Mojžíšova začíná slovy: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“.

Vysvětlení nachází ve 111. žalmu, kde se píše: „Svému lidu ohlásil své mocné činy, že mu dá dědictví národů.“ Raši na tomto základě vyvozuje, že pokud by docházelo ke sporu o zemi a společenství Izraele bylo osočováno, že si ji neprávem přisvojilo, jeho odpověď by zněla: „Celá země patří Hospodinu. On ji stvořil a dá ji tomu, komu chce.“

První a stejně tak druhý oddíl Tóry, jehož četba připadla na včerejšek, popisovaly vznik a prehistorii světa. Naproti tomu následnou částí Tóry odpovídající 12. až 17. kapitole První knihy Mojžíšovy se počíná podrobné čtení o prvopočátku dějin židovského národa. Tento oddíl předepsaný letos pro příští šabat 27. října přitom nabízí mnohá nadčasová poselství.

Především zde Hospodin čtyřikrát opakuje svůj slib, že Abrahámovi a jeho potomkům dá zemi Kenaán, kterou později židovský národ nazve Erec Jisrael – zemí Izraele. Nyní si můžeme připomenout v úvodu zmíněná slova komentátora Rašiho:

Hospodin dal svou zemi tomu, komu chtěl - Abrahámovi a jeho potomkům. Nejen z těchto slov, ale z celé Tóry lze odvodit jedinečný vztah lidu Izraele k Bohem zaslíbené zemi. V náboženském slova smyslu pobyt na ní představuje pro Židy naplnění Boží vůle.

Ke konci námi sledovaného oddílu pak Hospodin mění Abramovi jméno na Abrahám, čímž ho – jak naznačuje hebrejská etymologie slova – učinil „otcem mnohých národů“. Podobně Abrahámově ženě Bůh změnil jméno ze Saraj na Sára. Změna jména svědčí v Tóře o zásadním obratu nejen v životě jeho nositele, ale symbolizuje hlubší, intimní blízkost Hospodina k jím vyvolenému člověku. Ihned po změně Abramova jména na Abrahám uzavírá Hospodin s praotcem Židů smlouvu obřízky. Ta se stane znakem věčné smlouvy mezi Všemohoucím a Abrahámem a jeho potomky, židovským lidem.

Židovská ústní tradice uvádí, že v době římské okupace země Izraele věhlasný rabi Akiba diskutoval s vysoce postaveným Římanem Turnem Rufusem, který se ho ptal: „Když Hospodin chce, aby byli všichni Židé obřezaní, proč se jako takoví již nerodí?“ Rabi Akiba ukázal Římanovi pšeničné klasy a pecen chleba a zeptal se ho: „Co jíš?“ Říman odvětil: „Přece chléb.“ „Vidíš“, řekl mu rabi Akiba. „Jíš pšenici, kterou však nejdříve člověk semlel na mouku, z ní uhnětl těsto a z něho nakonec upekli chléb. Tak ani nově narozený člověk není dokonalý. Potřebuje zlepšit stejně, jako když se pšenice lidskou prací mění v chléb. Hospodin pověřil židovský národ, aby s Ním uzavřel smlouvu, naplňoval ve světě Boží vůli, a tak ho hmotně, mravně i duchovně zdokonaloval. Na znamení tohoto úkolu děláme našim synům osmého dne po narození obřízku, abychom tak vyjevili naši touhu přiblížit svět budoucí dokonalosti.“