Na Tančírně chci, aby lidi nemysleli na své bolístky a bavili se, říká Petr Píša

„Vyučil jsem se seřizovačem textilních strojů, ale jakmile jsem zjistil, jak ty stroje fungujou, a nastal stereotyp, věděl jsem, že to nebude nic pro mě. A taky pracovat v kolektivu, kde je tolik žen, je náročné, tak jsem šel dál,“ říká třešťský muzikant Petr Píša, který se hudbě začal věnovat už jako chlapec na základní umělecké škole.

Rád pracuje s lidmi a pro lidi. I proto nevystupuje sám, ale s velkými orchestry. Orchestr Tutti, který, když se rozrostl zhruba na padesát muzikantů, předal do rukou lidí ze ZUŠ v Jihlavě. K tomu říká: „Jednoho dne jsem zavolal do lidušky v Jihlavě, a paní učitelka se mi sama přiznala, že už rok sbírá odvahu k tomu, aby mě kvůli Tutti oslovila.“

Pak přišla Tančírna, která letos slaví sedmnácté výročí. Příští rok bude plnoletá, a Petr Píša slibuje bujarou oslavu. „Všechno vzniklo víceméně náhodou. S Tutti jsme zkusili, jestli by nám nešli nějaké noty swingově. A šlo to. A na akci, kde hráli Tutti, a tehdy poprvé Zatrestband, který vznikl víceméně jako crazy akce, byl kamarád z Jindřichova Hradce, který mi poradil, ať se toho big bandu držím. Pak nás za dva měsíce pozval na akci, pak jsme udělali první samostatný večer, a od té doby se vezeme,“ vzpomíná s úsměvem frontman Zatrestbandu Petr Píša.

Jak probíhá Tančírna? Petr vysvětluje: „Já je tam nechci poučovat. Chci jim dát prostor, aby si mohli hrát bez ohledu na věk. Proto vznikly kdysi dávno témata. Udělali jsme krajkovanou Tančírnu, puntíkovanou Tančírnu a lidi tou akcí žijí už před tím, když se na ni chystají. Chci, aby lidi zapomněli na to, co je trápí. A je pravda, že v době světové krize se i ti nejchudší lidi v Harlemu rozhodli, že se budou už jenom bavit a nechali si poslední cent na to, aby mohli jít tančit.“