Na stejné škole kdysi začínala, dnes v ní učí. Humpolecká ZUŠ slaví 80 let příběhy svých absolventů

Tereza Honzlová zpaměti vystřihne Tokátu d moll pro klavír od arménského skladatele Arama Chačaturjana. Dílo z roku 1932 patří k technicky nejnáročnějším klavírním skladbám 20. století, které od pianisty vyžaduje zvládnutí rychlých opakování a dokonalý úhoz. Mladá klavíristka se ale chystá studovat medicínu. „Určitě plánuju ponechat si klavír jako můj koníček, protože mi to dělá radost a je to krásné,“ usmívá se.

Její maminka Lucie Honzlová teď na ZUŠ v Humpolci učí, ale začínala na ní už v dětském věku. „Na téhle ZUŠce jsem začínala stejně jako Terezka, jako žákyňka, a začala jsem zpívat a zároveň hrát na klavír. Ten klavír máme odjakživa doma, takže to byla jasná volba, že i Terezka bude na klavír hrát,“ přidává vysvětlení k rodinné zálibě v hudbě. Dceru do pravidelného cvičení příliš nutit nemusela: „Já jsem si vždycky tak nějak za tím šla sama, ale určitě přišly slabší chvilky, jako když jsem byla menší, že musela říct, ať jdu cvičit, ale jsem ráda, že jsem u toho zůstala,“ říká Tereza.

Studentka současně s hrou na klavír zpívá ve sboru, který její maminka diriguje. Lucie Honzlová vyučuje sólový zpěv a sbor k němu patří: „Ve studijním zaměření sólový zpěv je od třetího ročníku povinný také komorní zpěv nebo zpěv sborový. Děvčata už jsou v pokročilejším věku, takže ten sborový zpěv už máme v takové větší skupince a momentálně se věnujeme tříhlasým sborovým písním,“ říká ve chvíli, kdy se sbor chystá na jednu z pravidelných zkoušek.