Na pražských Vinohradech byl židovský útulek pro děti

V minulém pořadu jsme Vám přiblížili historii monumentální vinohradské synagogy. V dnešním příspěvku se věnujeme někdejšímu židovskému útulku v Sázavské ulici.

Není přesně známo, kdy byl zřízen nouzový útulek pro malé děti, situovaný v boční přístavbě vinohradské synagogy. Pravděpodobně na konci roku 1939, po odjezdu posledního vinohradského rabína Gustava Sichera do Palestiny a vystěhování posledního kantora Šaje Suda do Ameriky.

Útulek byl židovskou obcí zřízen v obytných prostorách uvolněných jejich odchodem. Podle vzpomínek Edity Flusserové, jedné z ošetřovatelek, byli prvními klienty děti uprchlíků z Německa a ze zabraného českého pohraničí.

Vedoucí útulku se stala Hanka Epsteinová, dnes téměř neznámá hrdinka sociální práce s dětmi za druhé světové války. Starší děti chodily na procházky po ploché střeše domu, neboť do parků či na jiná veřejně přístupná místa již za okupace coby Židé chodit nemohly. Budoucí izraelská spisovatelka Ruth Bondy, která byla v útulku zaměstnána jako kuchařka, dodnes vzpomíná na neuvěřitelnou energii tělnaté a podsadité paní Epsteinové, na nasazení, s nímž se dětem věnovala.

Jedním z chovanců útulku byl i Benno Grünfeld, narozený 4. dubna 1938. Jeho rodiče pocházeli z Polska a zřejmě nikdy nezískali československé občanství. Od počátku protižidovských štvanic žili v bídě a do péče sociálních institucí židovské obce svěřili jak Benna, tak jeho starší sestřičku Anitu. V říjnu 1941, po začátku deportací osob označených za Židy, se dětský útulek musel vystěhovat. Nacisté jej nahradili skladištěm ukradeného židovského majetku: obrazů, grafik, a kuchyňského vybavení. Hlavní sál vinohradské synagogy se současně změnil na sklad konfiskovaného nábytku.

Tříletý Benno Grünfeld byl zařazen do vůbec prvního z transportů a spolu s ním byli deportováni i jeho rodiče a dva sourozenci. Cílem jejich cesty bylo ghetto v polské Lodži. Na nádraží malého Benna a jeho starší sestru doprovázela Ruth Bondy. Z cesty na shromaždiště jí utkvěla v paměti hlavně všeobjímající lhostejnost, nevšímavost okolí, jako by již byli pouhý vzduch, neviditelní duchové. Benno s rodiči i sourozenci v Lodži zahynul.

Vedoucí židovského útulku v Sázavské ulici Hanka Epsteinová byla deportována až po zrušení posledního z pražských dětských útulků v červenci 1943. V práci s malými dětmi pokračovala v Terezíně a posléze i v dětském bloku takzvaného rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau. Několik svědků po válce vzpomínalo, jak děti zpívaly české a hebrejské písničky, hlavně "Šla Nanynka do zelí" - a hrály si na apel a na mrtvé, neboť nic jiného než denní rytmus koncentračního tábora neznaly. Bohužel zřejmě neexistuje jediná fotografie zachycující podobu této obdivuhodné ženy, která sama stejně jako téměř všichni její svěřenci zahynula.

Informace o útulku v Sázavské ulici jsou velmi vzácné, z jeho chovanců a chovanek zřejmě přežil jeden jediný chlapec. Pokud si někdo na Hanku Epsteinovou či na děti ze Sázavské vzpomíná, prosíme, podělte se s námi.

Současně se na všechny posluchače obracíme s ještě obecnější prosbou: Pokud snad máte ve svých soukromých archívech fotografie, dokumenty či artefakty týkající se židovské přítomnosti u nás, podělte se o ně s Židovským muzeem v Praze.