Na nádraží v Hodicích zdobí zahrádku závory a kolejnice. Malé muzeum tu obdivovali i Japonci

„Zůstal jsem sám, a tak jsem se věnoval sbírání těch starých artefaktů,“ Jiří Holoubek vysvětluje, jak vznikla jeho železniční expozice na nádraží v Hodicích. Sám skromně upozorňuje, že to není jen jeho dílo. Má kamarády a podporuje ho i obec. Celý život pracoval na dráze, a dnes bydlí v domku na nádraží v pronájmu. Okolí je upravené, tráva posekaná, radost pohledět. Není divu, že v roce 2010 dostalo hodické nádraží ocenění jako nejkrásnější. Získaná odměna pak pomohla vybudování dřevěného domku, který tvoří vstup do expozice.

Železný pražec je lehčí než dřevěný

To hlavní je ale na zahrádce u domku. Kam oko pohlédne, všude leží nebo stojí něco, co patří k železnici. Vše je krásně naaranžované. Jiří Holoubek si se značkami, kolejnicemi a lampami hraje jako zahradník s květinami na skalce. Na zemi leží tři pražce. Železný, dřevěný a betonový. Jiří Holoubek hned vysvětluje, že nejlehčí je ten železný. Návštěvníkům umožňuje vyzkoušet si práci lidí, kteří ručně pražce pokládali. Pražec z bukového dřeva váží mezi osmdesáti a sto kilogramy. Mnohé předměty pamatují ještě Rakousko-Uhersko, některé známe z tratí, jiné poznají jen zkušení železničáři.

Na hodickém nádraží lidé rádi vystupují. I když to původně neměli v plánu

Jiří Holoubek nechává vstupní dveře do expozice otevřené. Uprostřed zahrádky jsou na sloupcích dvě fotografie s popisky jednotlivých exponátů. Nejlepší je se s ním předem telefonicky domluvit. Jeho výklad totiž stojí za to. Je to vidět i v knize návštěv, kde nejsou výjimkou i cizojazyčné zápisy. Železniční zahrádku prý obdivovali i Japonci.