Na Faerských ostrovech vaří jednoprocentní pivo. Zdeněk Hobza to zjistil díky své sbírce pivních etiket

Sbírka pivních tácků a etiket
Sbírka pivních tácků a etiket

Druhého ledna roku 1970 vznikl v Třebíči kroužek sběratelů pivních etiket a tácků. Název si složily jednoduše z počátečních písmen ETTA. Je to neuvěřitelné, ale scházejí se dodnes, i když z původních členů zbyl už jen dnešní předseda Zdeněk Hobza.

„Já jsem si v roce 1969 zakoupil ve stánku PNS v Českých Budějovicích obálku, kde se kromě známek prodávaly i etikety. Mně se to zalíbilo, tak jsem si potom hledal další pivovary,“ tak vzpomíná Zdeněk Hobza na úplné začátky své sbírky pivních etiket, která se časem rozšířila na neuvěřitelných sto dvacet pět tisíc kusů. Dnes se už specializuje jen na zahraniční etikety. Sbírku má uloženou v šanonech, vše rozděleno podle světadílů a států.

Ve sbírce jsou jen etikety nepoužité. Z lahví se snímají výjimečně

Všechny etikety jsou nepoužité originály. I když se sběrateli podaří sehnat etiketu sejmutím z lahve, stejně se vždy pídí po té nepoužité. Většinou je poskytují nebo prodávají přímo pivovary, potom jsou tu samozřejmě burzy. „Byly doby, že ty obyčejné papírové byly v pivovaru zadarmo. Stačilo napsat dopis, tam jsem dal obálku ofrankovanou a většinou to poslali. Dneska se etikety pohybují kolem deseti korun, protože to jsou samolepky, to vám nikdo zadarmo nepošle,“ vysvětluje Zdeněk Hobza.

Zdeněk Hobza, sběratel pivních etiket a tácků

Zdeněk Hobza má připravené dopisy v několika jazycích

Ještě náročnější je získávání etiket ze zahraničí. Když je sběratel nenajde mezi kolegy nebo na burzách, musí kontaktovat přímo pivovary. „Když jako nevím, tak to řeším tím způsobem, že napíšu panu poštmistrovi,“ uvádí další možnost sběratel. Pro tyto případy má připravené texty dopisů v několika jazycích.

Sbírka pivních tácků a etiket
Sbírka pivních tácků a etiket

Výrobu piva v Tasmánii zaváděl Čech a už tam zůstal

Při takové korespondenci naslepo Zdeněk Hobza občas narazí na zajímavá překvapení. „Já jsem třeba zjistil, že nemám etiketu z Tasmánie. Pan poštmistr byl tak dobrý, že to dal do pivovaru, a tam si vzpomněli, že před válkou tam zaváděl výrobu piva nějaký Čech,“ vzpomíná. S oním Čechem si etikety vyměňuje dodnes. Na Faerských ostrovech pak našel českou učitelku ruštiny. „Napsala mi, že pivovar tam je, má i etikety, ale pivo, které tam vaří má jedno procento, a že u nás by to nikdo nepil, že by tím krmili prasata,“ směje se.

Sběratel pivních etiket nemusí být automaticky i pivař

Člověk by řekl, že sběratel pivních etiket musí být i znalec a milovník piva. Zdeněk Hobza velký pivař není. Určitě i proto, že má za sebou operace srdce. „Já si ho rád ochutnám, to jo, ale pokud mám žízeň, tak si spíš vezmu to nealkoholický,“ říká.