Muzikofiletika ukazuje, že svět není jednobarevný a má spoustu kouzel

„Hudba má velmi široké spektrum dopadu na nás. Na jedné straně hudba příliš hlasitá, intenzivní, kdy ji posloucháme nedobrovolně při nakupování a podobných činnostech. Můžeme na ni nahlížet téměř jako na škodlivou. Další podobou je hudba jako umění, hudební výchova. Muzikofiletika je takovým předělem, mostem k muzikoterapii. Ta je na opačném konci hudebního spektra. Může pomáhat, léčit, řešit problémy, které člověka trápí,“ říká lektorka.

Terapie hudbou otevírá různá, často citlivá témata a proto vyžaduje dodržování určitých pravidel. Muzikofiletika se jí jen lehce dotýká, využívá některé metody, ale neproniká do osobní roviny. Podporuje zdravý osobnostní rozvoj postavený na poznávání a vnímání hudby a jejích účinků na nás: „Někdy hudbu přímo cítíme: měl jsem úplně těžký nohy, když jsem to slyšel. Nebo: to se mně ale vůbec nelíbilo a tento nástroj tak divně skřípe, anebo naopak: nic krásnějšího jsem v životě neslyšel,“ popisuje Svatava Drlíčková některé z reakcí, které se při muzikofiletice a muzikoterapii objevují.

„Muzikofiletika probíhá ve skupině. Vnímáme ji jako zážitkové, tvořivé využívání hudebních výrazových prostředků s následnou reflexí. Jeden tento zpětný pohled otevírá diskuzi pro další pohledy. My se tímhle způsobem učíme, že svět není jednobarevný, že má spoustu kouzel a že se náš způsob vnímání liší od těch ostatních.“

Na některé nástroje zahrajeme už po několika minutách

Při muzikoterapii vytváří Svatava Drlíčková tzv. zvukové vlny. Každý z vybraných nástrojů začíná jemně, postupně vlna zvuku stoupá, graduje a v závěru se vrací do jemných, klidných tónů a zvuků. Zaměřuje se netradiční méně známé nástroje z jiných kontinentů, nebo zapomenuté nástroje z různých kultur. Například dešťovou hůl, tibetskou mísu, kalimbu, brumle, flétnu dvojačku a další. „Většina těchto nástrojů vznikla do 16. století, kdy byl ještě jiný systém ladění, označovaný jako netemperované nebo přirozené ladění. V rámci muzikoterapie působí netemperované hudební nástroje prokazatelně rychleji, účinněji “ vysvětluje Svatava Drlíčková.

Jejich další výhodou podle lektorky je, že se na ně dá naučit hrát poměrně rychle: „Když si někdo sedne ke klavíru, tak sice něco vytvoří, ale většinou s tím není spokojený a začne svoji hru srovnávat se známými klavíristy. U netradičních nástrojů často nemáme s čím porovnávat, nezatěžují nás předsudky a spousta lidí se tak nebojí je vyzkoušet. Někdy stačí jen velmi krátká instrukce a po několika minutách člověk dokáže zahrát třeba na koncovku nebo na salašnickou fujarku.“