Muzeum paličkování v Novém Veselí vzniklo z chléva. Dnes je to království Libuše Doskočilové

Svá díla měla zpočátku uložená doma, našla ale lepší řešení. Založila malé muzeum paličkování, kde učí vyrábět krajky i další zájemkyně.

S paličkovanou krajkou se Libuše Doskočilová setkala už na základní škole. Bylo to pro ni ale takové malé dobrodružství. Rodiče totiž jí i jejím sourozencům všechny kroužky zakázali.

„Na tajňačku“

Libuše si ale cestičku našla. „Lektorka z Prahy přijela v šesté třídě do školy ve Žďáře učit paličkování. Já jsem tam na tajňačku vlezla,“ vzpomíná krajkářka. Stejně tajně si za své peníze pořídila paličky a herduli, a pustila se do vzorníku. Ten se skládá ze třiceti základních krajkářských prvků, které musí schválit zkušební komise. „Získala jsem osvědčení a výuční list krajkářka,“ popisuje své dálkové studium.

Když je mi dobře, paličkuji. Když mám problém, paličkuji

Kromě paličkování se Libuše Doskočilová pouští i do ostatních ručních prací. „Drhání, frivolitkování, síťování, šití, proutí, dvacet let jsem dělala loutky,“ vyjmenovává s úsměvem.

Paličkování je ale to, k čemu se stále vrací. „Když mně je dobře, tak si k tomu sednu, když mám problém, sednu si k tomu, těší mě, že to umím,“ dodává.

Exponáty nosí do muzea lidé i z Veselí

Když se hotová díla začala v bytě Libuše Doskočilové hromadit, hledala nové místo. Má čtyři děti, a syn si před časem přestavěl chlév za domem na malý byt. Když domov opustil, vytvořila z něj Muzeum paličkování.

Prostory jsou to malinké, ale krajkářka je tam podle svých slov denně. „Nosí mi sem krajky, síťované rukavice, ubrusy. Lidi z Veselí,“ ukazuje kolem sebe. V muzeu je samozřejmě i místo pro výrobu krajek, kde Libuše Doskočilová pracuje, a učí své následovnice.