Muž si raději vybere masérku, říká masér Jiří Hladík

15. červen 2018

Každý má svůj sen. Během dětství a dospívání se ještě obvykle několikrát změní. Podobně na tom byl i Jiří Hladík z Jihlavy. Už od svých osmnácti let si ale vážně pohrával s myšlenkou stát se masérem. Rodina i přátele jej od toho odrazovali a báli se. Jejich názor byl, že masérů je víc než dost.

Původně působil jako asistent pedagoga, později se stal i vychovatelem. Na starosti měl třídu vozíčkářů. Hezky se to propojovalo, ve třídě jsme byli tři. Vlastně je to pedagog, vychovatelka a já jako asistent. A proč jsou i asistenti? Jde především o tu fyzickou sílu, ty děti, když řekneme děti, tak fyzicky jim bylo třeba dvacet let, psychicky, když se to propočte s mentální retardací, tak třeba deset,“ dodává Jiří Hladík

Život je ale nevyzpytatelný a jak sám Jirka rád říká: „Chceš li boha rozesmát, udělej si plán.“

Školství je v posledních letech převážně o papírování a kreativita jde místy stranou. Když toho v práci měl už opravdu dost a uvažoval, že skončí, tak se objevilo znamení. „A zrovna v ten den, co jsem řekl dost, tak na mě na internetu vyskočil kurz masáží,“ vysvětluje počátky kariéry maséra.

Následovala registrace a počátky nové a slibně se rozvíjející kariéry. „Začal jsem navštěvovat rekvalifikační kurz pod vedením pana Berana. Které potom ospravedlní člověka otevřít si živnost,“ doplňuje.

Masérů je v Jihlavě opravdu požehnaně. Kvalita je důležitá, a pokud se člověk tomu, co dělá, věnuje na 100 procent, tak to lidé ocení a rádi se vrací. „Když dva dělají totéž, není to totéž,“ dodává s úsměvem Jiří a doplňuje: „Začínal jsem od nuly, neměl jsem jediného človíčka a trénoval na rodině a známých.“ Netrvalo dlouho a klientela se začala rozšiřovat.

Bohužel se i v dnešní době setkává s tím, že někteří maséři svojí činnosti zneužívají k jiným aktivitám. „A pak vrhají hodně špatnej stín i na nás ostatní,“ vysvětluje Jiří Hladík.

Spustit audio