Motory strojaře Aloise Stehlíka z Radešínské Svratky se točí i po bezmála sto letech

Narodil se v roce 1898, strojírenskou dílnu založil v roce 1927 poté, co se vyučil v Bobrové u pana Dusíka v továrně na mlýnské stroje a vrátil se z první světové války. V této dílně se pustil do výroby dřevoobráběcích strojů – hoblovek nebo pásových pil.

Zlatičku zná každý vyučený knihař

Nejznámějším strojem, jehož autorem byl Alois Stehlík, je zlatička. „Tatínek měl v Praze bratra, význačného knihaře pana Václava Stehlíka a s ním vymysleli takzvanou zlatičku. Je to knihařský lis, kterým se tisknou třeba na diplomky takové ty zlacené nápisy. Když se zeptáte jakéhokoli knihaře, co je to Stehlíkovka, bude vědět,“ usmívá se Luboš Stehlík, který sám také jednu zlatičku v dílně má.

„Do zlatičky se vloží fólie, kterých existuje spousta barev a kombinací. Termostat se nahřeje na sto dvacet stupňů, dolů se vloží desky nebo kůže nebo cokoli, na co chcete stisknout, a to, co chcete tisknout, se tam nalisuje,“ popisuje postup tisku na zlatičce strojař.

Veteráni pořád fungují

Motory Aloise Stehlíka poháněly mnoho mlátiček, dílen či mlýnů. Jeden z nich teď Luboš Stehlík opravuje. „Veterán je celý původní, dávám ho teď dohromady, ale není k tomu žádná dokumentace,“ ukazuje na jednotlivé díly motoru muž, který jde ve stopách svého otce.

Ve strojírně, kterou získal v restituci majetku zabaveného komunisty po roce 1948, vyráběl například koncová chapadla na roboty pro automobilové linky.

Pan Stehlík rozběhl i motor po tatínkovi, který pohání mlýn v Trhonicích. „Třicet let tam na to nikdo nesáhl, tak mi chvíli trvalo, než jsem to rozchodil, ale teď už to bude fungovat dalších sto let. Na takovém motoru se nemá co pokazit,“ uzavírá Luboš Stehlík.