Monstrproces s Rudolfem Slánským zahájil před šedesáti lety státem řízený antisemitismus

Oficiální zpráva o připravovaném procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem pod vedením Rudolfa Slánského zdůrazňovala v roce 1952 židovský původ obviněných. Pro velkou část demokraticky smýšlejících lidí v Československu stejně jako pro jeho židovské obyvatele, před sedmi lety osvobozené od nacistické okupace, to byl opravdový šok.

Mnozí z nich se vrátili z koncentračních táborů s často doživotně podlomeným zdravím. Přežili s nadějí, že univerzální ideály třídní spravedlnosti v kombinaci s masarykovským duchem první republiky jsou konečně zárukou spravedlivě fungující společnosti. Jenže po komunistickém převratu v roce 1948 Československo svou svobodu ztratilo.

Ač ne fyzicky okupováno, ocitlo se zcela v područí diktátora Stalina a jeho Sovětského svazu. Vůdce, zmítaný osobní paranoiou a zklamaný tím, že se Izrael orientoval na Západ, jako v minulosti hledal nepřítele ve vlastních řadách.

Cílem nových čistek v sovětském bloku bylo prověřit všechny komunisty a vypátrat předpokládané „agenty třídního nepřítele“ stejně jako „špiony imperialistických vlád“ operující uvnitř strany.

Rudolf Slánský|foto: Česká televize

Po prvním vyšetřování údajných zrádců v Jugoslávii a později v Maďarsku přišlo na řadu také Československo. S pomocí sovětských poradců se začal připravovat monstrproces, který ve srovnání s ostatními takovými akcemi neměl nakonec obdoby.

Jako první odhalený agent byl zatčen Evžen Löbl a po něm následovali další lidé včetně Rudolfa Slánského, bývalého generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa a druhého nejmocnějšího muže státu.

Jedenáct ze čtrnácti zatčených pocházelo ze židovských rodin. Ačkoli se k židovskému původu většinou nehlásili, byl v jejich případech opět zdůrazněn po vzoru nacistických rasových zákonů. Proces, v němž se antisemitismus kryl za osočení ze sionismu, pak nabyl povahy zúčtování s těmito - řečeno dobovým jazykem - „sionistickými vlastizrádci a špióny“, kteří „vždy tajně pracovali pro nepřátelské vlády“.

V tisku i v rozhlase proces provázely demonstrativní výpady proti obžalovaným a posléze odsouzeným, k deklaracím dělnických brigád z továren se připojovala inteligence. Ve velké většině se odsudky za údajnou zradu „nových hodnot socialistické společnosti“ snoubily se zmínkami o sionistickém, tedy židovském spiknutí, vycházely karikatury podle tradičních antisemitských vzorů. Jedenáct obžalovaných, z nich osm s židovskými kořeny, bylo oběšeno, ostatní tři byli odsouzeni k doživotí.

Nejtvrdší proces v satelitních státech Sovětského svazu rozpoutal vlnu otevřené nenávisti vůči židovské komunitě. Státní bezpečnost vyslýchala a pronásledovala mnoho jejích představitelů i členů a stejně tak ty, kteří k nim měli nějaký vztah.

Cíleně vyvolaná atmosféra všudypřítomného strachu z udání a postihu ovládla zemi rychleji, než by pár let po válce mohl kdokoliv očekávat. Na dalších téměř 40 let pak v Československu nastolila pravidla státem řízeného antisemitismu.

Autorka pracuje v Institutu Terezínské iniciativy.