Monika Benešová si na Pacifické hřebenovce sáhla na dno, je ale šťastná, že to mohla zažít

4. prosinec 2017
Monika Benešová, Pacific crest trail

Pacific Crest Trail, česky Pacifická hřebenovka, je pěší cesta dlouhá přes 4 200 kilometrů. Poušť, vysoké hory, divočina. Stezka začíná na hranici USA s Mexikem a její severní konec je na hranici USA a Kanady. V červnu se na ni vypravila Monika Benešová z Nového Města na Moravě.

„Já o ní věděla pár let, vždycky to byl nereálný sen. Amerika je tak daleko, navíc já se bojím létat. Pořád jsem si říkala, jednou, jednou, až jsem to prostě udělala,“ usmívala se v Dobrém dopoledni Monika Benešová, která do cíle hřebenovky dorazila v listopadu.

Trénovala poctivě po práci, každý víkend chodila, plavala, posilovala, běhala. O své cestě do Ameriky se definitivně rozhodla loni v listopadu, když se sama vypravila na sedm set kilometrů dlouhou Cestu svatého Jakuba do španělského Santiaga de Compostela. „Mě ta cesta nadchla, že jsem věděla, že hřebenovku alespoň zkusím,“ vyprávěla.

Jsem ženská, tak jsem měla zbytečně moc oblečení, něco do města, něco na spaní

Povolení, vízum, letenky, vybavení, to jsou první věci, které musí hiker vyřídit. „Já jsem se snažila mít co nejlehčí zavazadlo, ale stejně jsem měla s sebou věci, které jsem cestou vyhazovala. To bylo zkušenostmi, které jsem získala během cesty. Jsem ženská, tak jsem měla zbytečně moc oblečení, něco do města, taky jsem se převlékala na spaní. To jsem vyhodila. Taky jsem si táhla krém na obličej. Ze začátku jsem nesla i krém na nohy, což mi hodně pomohlo, ale pak si nohy zvyknou, ztvrdnou, pak jsem vyhodila i ten. Ale dřív jak v půlce cesty to nebylo.“

Monika Benešová, Pacific crest trail
Monika Benešová, Pacific crest trail
Monika Benešová, Pacific crest trail

Zásoby? „Tam se člověk dozásobuje v průběhu cesty, někdo si třeba posílá balíčky, já jsem nakupovala po cestě. Vždycky jsem dostopovala do města, nakoupila a stopem se zase vrátila na trail.“

Když medvěd neuteče, vy taky nesmíte, jinak se rozběhne za vámi

Před červnovou výpravou na Pacific crest trail Monika Benešová absolvovala také kurz přežití. „Ten se týkal hlavně zvířat. Já jsem potkala spoustu medvědů, pum a vlků. Díky tomu kurzu jsem věděla, jak se mám zachovat. Dokázala jsem se vnitřně vyklidnit, což mě hrozně překvapilo. V horách jsem co dva dny zahlédla medvěda. Když zahlédne vás, většinou uteče. Když neuteče, vy taky nesmíte, jinak se rozběhne za vámi. Stoupnout si na vyvýšené místo, začít dělat nějaký nepořádek, řvát, dělat, že jste vyšší, než on, že vy ho můžete sežrat. Medvědí konfrontaci jsem nezažila, ale potkala jsem pumu a tam jsem měla strach. Puma je totiž nebezpečnější než medvěd. Naštěstí to zafungovalo,“ vypráví Monika Benešová.

Monika Benešová, Pacific crest trail
Monika Benešová, Pacific crest trail

Omrzla jsem. Nohy, ruce, tváře. Není to nic vážného, ale tam to bolelo hodně

Další dobrodružství zažila v horách v High Sierra. „Hledala jsem si předpovědi počasí, ale v horách bouřky chodí velmi rychle. Nestačila jsem seběhnout dolů, ve čtyřech tisících metrech mě chytla sněhová bouřka. Neviděla jsem na trail, připadalo mi, že je tma, vánice, vítr. Byla jsem vyděšená, říkala jsem si: páni, co mám dělat. Zase jsem se musela uklidnit. Jenže, jak jsem neviděla na cestu, tak jsem spadla, škaredě jsem si natloukla, zranila jsem si koleno. To bylo hodně zlé,“ říká Monika.

V téhle situaci měla zásoby na pět dní, takže nebyl prostor na nějaký oddych. Věděla, že musí zvládnout to, co si naplánovala, aby doplnila jídlo. „Musela jsem na sebe zatlačit a jít dál. Bála jsem se. Tyhle dny patří k nejsilnějším na hřebenovce. Teploty byly hodně nízko, omrzla jsem. Nohy, ruce, tváře. Není to nic vážného, ale tam to bolelo hodně. Tam jsem na sebe psychicky šlápla hodně. Snažila jsem se být pozitivní, slzy přišly. Tady jsem úplně nejvíc vyrostla, na tyhle dny vzpomínám nejčastěji. Cítím se silnější a spokojenější, že jsem tohle mohla projít. Cítím se šťastnější,“ usmívá se Monika Benešová.

Spustit audio
autor: Tamara Pecková
  • Životní styl
  • Publicistika