Miloslav Stingl nestihl vybalit stovky kufrů ze svých cest. Otevřel je a vzpomínat začal až díky Adamu Chroustovi

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kniha o cestovali Miloslavu Stinglovi

Cenu Magnesia litera 2017 za nakladatelský počin roku a mnoho dalších cen získala kniha Adama Chrousta Miloslav Stingl – Biografie cestovatelské legendy. Cen je ale více, je to Český bestseller 2016 v kategorii cestopisy a reportáže, má druhé místo za polygrafii ze soutěže Nejkrásnější česká kniha a další první místa obdržela v cestovatelských festivalech.

„To díky panu doktorovi,“ usmívá se Adam Chroust, rodák z Bobrové na Novoměstsku. V knize, která už musela být několikrát dotisknuta, najdeme na 540 stranách více než 500 fotografií, dobových dokumentů nebo malované mapy od animátorky a výtvarnice Elišky Chytkové.

Dědeček jako morální vzor

Adam Chroust ale není profesí spisovatel. Vystudoval historii, možná i díky tomu, jak významnou osobnost měl přímo v rodině - dědečka z maminčiny strany Josefa Batelku. „Je to nejvýznamnější morální autorita v mém životě,“ přiznává se Adam. „Prožil úžasný život. Byl evangelickým farářem, který posledních dvacet let sloužil v Novém Městě na Moravě. Chtěl být ale architektem, studoval gymnázium ve Vídni, těsně před válkou nastoupil v Praze na ČVUT, ale hned v listopadu byl společně s tisíci českých studentů odvlečen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde strávil několik let. Tam prošel vnitřní proměnou a přímo na Štědrý den pod hvězdami přísahal, že pokud peklo koncentračního tábora přežije, nestane se architektem, ale bude kázat slovo boží,“ vypráví mladý historik.

Adam Chroust, autor Biografie o cestovatelské legendě Miloslavu Stinglovi

O morálním kreditu Josefa Batelky svědčí nejen to, že dodržel slovo, které dal sám sobě, ale také to, že i když mohl pracovní tábor opustit, neudělal to. „Rodina sehnala falešnou stvrzenku, že ho říše potřebuje, ale on tento kus papíru raději věnoval nemocnému kamarádovi. Ten by jinak pobyt v táboře nepřežil, jak těžce byl nemocný, ale dostal se ven a válku přežil,“ vzpomíná host dobrého dopoledne.

Josef Batelka se dostal z tábora později s ostatními. Už za války tajně studoval bohosloví, na konci války byl členem odbojové železniční čety, s níž zadržel obrněný vlak SS. „Za to dostal od generála Heliodora Píky vyznamenání - Válečný kříž. Vstoupil s nadějemi do komunistické strany, ale hned po únoru napsal dopis, který se dochoval, že vystupuje. To bylo v té době něco šíleného,“ míní Adam Chroust.

O dědečkovi dále prozrazuje, že překládal hebrejské žalmy, jichž je do dneška 44 stále v evangelickém zpěvníku. Vydal sbírku básní, byla to velká osobnost našeho kraje. Přátelil se i s Josefem Toufarem. „Evangeličtí faráři mají takzvané kazatelské stanice, takže můj dědeček, který kázal v nedalekých Mnichovicích, jezdil mimo jiné do Číhoště, kde se scházel s tamními evangelíky a tam poznal i Josefa Toufara. Když máte možnost dozvědět se i detaily o tom, jaký byl v osobním životě a jaké měl názory na aktuální situaci, je to jiné, než když ho znáte z médií.“


Miloslava Stingla poznal během studií historie

Rodina měla na život Adama Chrousta velký vliv. „Hrál jsem na několik hudebních nástrojů, všichni v rodině vlastně na něco hráli. Chodil jsem do skautu, hodně jsem četl, bylo přirozené, že přes četbu jsem se pustil do studia historie,“ vypráví. Už svou magisterskou diplomovou práci psal o Miloslavu Stinglovi, cestovateli, který se navzdory komunismu vydal do světa a byl svědkem velkých dějinných událostí. Jeho život jej absolutně uhranul, přestěhoval se do Prahy a postupně se spřátelili.

Adam Chroust, autor Biografie o cestovatelské legendě Miloslavu Stinglovi s Dášou Kubíkovou

V průběhu zpracovávání knihy se Adam Chroust dostal k materiálům, o kterých ani Miloslav Stingl sám nevěděl. „Panu doktorovi prasklo doma v zimě topení, a protože se bál že umrzne, tak až pod tlakem těchto událostí povolil, abychom se dostali k němu domů a pomohli mu s opravou. Během toho jsme zjistili, že čtyři místnosti v jeho pražském domě jsou zaskládány až po strop cestovatelskými kufry. V úžasu jsme vytahovali ty kufry, bylo jich dvě stě osmdesát a k tomu snad sto padesát krabic dalších archivních materiálů,“ žasne i s odstupem autor.

Jak je možné, že kufry zůstaly tolik let neotevřené? Miloslav Stingl strávil na cestách přes dvacet let, mezitím psal knihy a byl hodně vytížený. Vyrážel s jedním dvěma kufry, po roce se vrátil s deseti až dvanácti. „Ty kufry se vracely po lodích, letadly, vlaky do Československa a mezitím on už vyrazil na další cestu. Manželka mu je vyzvedla na letišti nebo na poště a uložila je doma. Kufry se hromadily a on je nestíhal ani otevírat. A my jsme teď najednou po letech otevírali kufry, které naposledy někdo otevřel v roce 1960 nebo 1965. Byly plné map, obrazové dokumentace, etnografického materiálu, ale také oblečení, spodního prádla, fototechniky. Byly tam i nevyvolané filmy, mince, korespondence, ale třeba i letenky, díky kterým jsme byli schopni dopočítat, ze které cesty daný kufr je,“ vzpomíná Adam na práci, která zabrala čtyři tisíce hodin jeho života.


Všechno jsem už napsal …

Miloslav Stingl předtím každému tvrdil, že všechno ze svých cest už použil do svých knih, kterých napsal přes čtyřicet. Prodávají se po celém světě, dohromady prodal sedmnáct miliónů knih včetně bestselleru Sex v pěti dílech světa. Při zpracovávání nově objevených materiálů se probíráním vlastní minulostí velmi bavil, dostával se zpět ve vzpomínkách a vznikala další silná témata k rozhovorům. Adam Chroust přiznává, že kvůli obrovskému množství věcí museli vydání knížky posunout. „Tolik materiálů nás šokovalo, museli jsme posunout datum vydání knihy o rok.“

Dostat se k cestovateli se už dříve snažilo několik lidí, ale Adam Chroust byl první, komu dovolil, aby jeho biografii napsal, a to přesto, že není spisovatelem. „Možná proto, že jsem byl student, možná proto že jsme se nejdříve spřátelili. Rok a půl jsme se vídali každý týden a bavili jsme se o velkém množství témat. Až potom jsem se odvážil zeptat se ho, jestli by nebylo fajn odhalit fanouškům více z jeho života. Odhalit všechny úrovně jeho osobnosti jsme mohli, až jsme se stali přáteli,“ říká mladík, který se od cestovatele dozvěděl i věci, na které by se jiný neodvážil zeptat. „Třeba jak to měl s ženami, nebo jak je to možné, že dělal rozhovor pro Playboy. Jak to, že toho tolik stihl, nebo že umí sedmnáct jazyků.“

Adam Chroust plánuje dál psát i cestovat, projet stejná místa jako Miloslav Stingl a porovnat, jak se za padesát roků se změnila.