Michael Žantovský: Nejzajímavější lidé mého dětství měli na předloktí vytetované číslo

Otec Michaela Žantovského dlouho věřil v ideál socialismu. Jeho maminka si zase nesla zkušenost dítěte, které přežilo holokaust. „Dotklo se mě to nejrůznějšími způsoby, i když jsem mnoho z historie začal chápat až ve zralejším věku,“ přiznává Michael Žantovský.

Jeho otec byl předválečným komunistou. Ze strany ho celkem pětkrát vyloučili a čtyřikrát znovu přijali. Naposledy se tak stalo po únorovém převratu, a s pozdějším komunistickým režimem už proto neměl nic společného.

„V ty ideály ale věřil. Jen se domníval, že je uskutečňují špatní lidé. Vedlo to k nejrůznějším sporům, které jsme spolu v mém dospívání vedli. Někdy byly i ostré, jak to otcové se syny mívají,“ vzpomíná.

Lidé nejsou morální podle národnosti

Maminka Michaela Žantovského pocházela z pražské židovské rodiny. Na rozdíl od většiny svých příbuzných přežila druhou světovou válku. Společně s nejmladší sestrou se ukrývala u katolických jeptišek asi čtyřicet kilometrů od Mnichova.

„Ovlivnilo ji to na celý život. Ukázalo jí to jinou perspektivu – že lidé nejsou morální podle toho, jestli jsou Češi, Němci nebo Židé, ale podle toho, jak se vyrovnají s výzvami, které před ně život postaví,“ říká bývalý diplomat.

Podobně jako řada dalších lidí, kteří holokaust přežili, ani ona o svých zážitcích z války příliš nemluvila. Michael Žantovský se o její minulosti a také o svém židovském původu dozvídal až během dospívání. Další podrobnosti později našel v knize, kterou jeho matka napsala.

Michael Žantovský

Psycholog, překladatel, spisovatel a diplomat. Po listopadu 1989 se stal jedním z nejbližších spolupracovníků prezidenta Václava Havla a působil jako jeho tiskový mluvčí.

Českou republiku následně zastupoval jako velvyslanec ve Spojených státech, Izraeli a Velké Británii. Patřil k osobnostem, které se významně podílely na formování české zahraniční politiky po pádu komunistického režimu.

Je autorem několika knih, včetně oceňovaného životopisu Václava Havla. Před vstupem do politiky pracoval jako psycholog v Psychiatrické nemocnici Bohnice a věnoval se také překladům anglicky psané literatury.

Čísla vytetovaná na předloktí

Michael Žantovský vyrůstal mezi osobnostmi, jako byli spisovatel Josef Škvorecký nebo politik František Kriegel.

„Už jako dítě jsem si všiml, že ti nejzajímavější lidé, kteří vyprávějí nejlegračnější historky a chovají se tak, že zaujmou i pětiletého kluka, mají všichni na předloktí vytetované číslo,“ vzpomíná.

Literatura byla přirozenou součástí jeho dětství. Maminka pracovala jako literární redaktorka, otec byl kurátorem Strahovské knihovny v Památníku národního písemnictví. Společně s ním proto malý Michael chodil i na pohřby významných českých spisovatelů.

„Otec tam někdy řečnil. V takové chvíli mě vzal a posadil na klín člověku, který seděl vedle. V jednom případě se ukázalo, že to byl vysoce postavený komunistický funkcionář Václav Kopecký. Jako dítě jsem si zapamatoval jedinou věc – že mu bylo hrozně cítit z úst,“ vypráví.

Michael Žantovský, Oskar Hes|foto:Martin Čuřík

Beatles, nebo Rolling Stones?

Když přišel rok 1968, bylo Michaelu Žantovskému devatenáct let. Politické debaty mezi různými proudy uvnitř komunistické strany tehdy nebyly tím, co by jeho generaci nejvíce zaměstnávalo.

„Mě zajímaly trochu jiné věci – děvčata a muzika. Ne to, co si mezi sebou komunisté říkají. V roce 1968 to byl střet dvou různých skupin komunistů, ale nebyla to naše válka. My jsme se přeli o to, jestli Beatles, nebo Rolling Stones, a jestli blondýnky, nebo brunetky,“ usmívá se.

Srpen 1968 podle něj českou společnost nejprve sjednotil, ale následně také nenávratně rozdělil. „V okamžiku, kdy sem vtrhlo půl milionu vojáků, bylo jedno, jestli byl člověk stoupencem liberální demokracie, nebo reformního procesu. Odpor byl jednotný a společný,“ popisuje.

Brzy se ale jeho generace začala štěpit. Jedni si řekli, že se nedá nic dělat a musejí se s novými poměry naučit žít. Druzí se s nimi nikdy nesmířili.

„Někteří kamarádi, se kterými jsem do té doby chodil do školy, přátelil se a pil pivo, zůstali nenávratně na druhé straně barikády. Už se nestýkáme a nebavíme se. Oni to možná vidí podobně,“ dodává.

Co v lidech politika povzbuzuje? Změnil se Václav Havel poté, co se stal prezidentem? S jakými absurditami se jeho spolupracovníci potýkali po nástupu na Pražský hrad? Kdy si zahraniční partneři přestali plést Československo s Jugoslávií? A co je podle Michaela Žantovského největším nepřítelem demokracie? Poslechněte si celý rozhovor v pořadu Osobnosti Česka s Oskarem Hesem.