Měsíc po americké premiéře už film viděli všichni i v Čechách. Ne v kině, ale doma

Do žďárského kina se brněnský promotér, rodák ze Žďáru nad Sázavou, dostal díky koncertům, které pořádá. Aby mohly být ceny lístků na koncerty a kulturní akce levnější, společně s organizací, která má ve Žďáře na starost kulturu, udělají minišňůru. Často tak spolupracují.

Žďárské kino má svého genia loci

„Kromě divadla a kulturního domu téhle městské organizaci spadlo do klína loni na podzim i kino, a když jsem se o tom s paní ředitelkou bavil, tak mi dramaturga najednou nabídla, ani nevím, jak se to stalo. V Brně provozujeme kulturní centrum Semilasso, tam jsme několik let dělali letní kino a to mě hodně bavilo, asi proto jsem kývl,“ vysvětluje Aleš Hrbek.

Žďárské kino se svoji kapacitou 500 diváků patřilo k těm největším v republice. Podle Aleše Hrbka má svého génia loci, ale rekonstrukci potřebuje. Ta je dokonce plánovaná, ale nikdo neví, kdy a na jak dlouho Kino Vysočina zavřou. „Nevíme, jak se ta situace bude vyvíjet. Nastavili jsme takový nouzovo-efektivní program, aby Žďárští dostali od kina, co od něj dostat mají. Musíme se s touhle situací poprat,“ upozorňuje Aleš Hrbek.

Chceme být premiérové kino

Pondělí, úterý, středa kino nehraje. „Čtvrtek je v České republice premiérový den. Když se podíváte do pátečních novin, je tam recenze. My chceme premiérové filmy v české premiéře uvádět také. S některými distribučními společnostmi je trošku problém. Pro ně je výhodnější promítat film v multiplexu ve více sálech a několikrát za den,“ uvažuje dramaturg kamenného kina v menším městě.

Na druhou stranu už si i velké distribuční společnosti uvědomují, že pokud o titul malé biografy zájem mají, nebylo by dobré je hendikepovat. „Jediný rozdíl v premiérové projekci je cena, tu vám distributor určí. Ta je vyšší, než kdybyste ten film koupili za čtrnáct dní. Ale Žďáru je nejblíž Jihlava nebo Brno, a když si to spočítáte, tak to vyjde stejně. Můžete jít na filmovou premiéru do kina pěšky, za dvě hodiny jste zpátky, můžete zajít na pivo. To už těch třicet korun není zas takový rozdíl,“ směje se Aleš Hrbek.

Uvádět film měsíc po americké premiéře je velký risk

Dříve fungovala Ústřední půjčovna filmů Praha, dnes je v republice deset až patnáct distribučních společností. Buď mají na film práva, nebo se podílí na jeho výrobě. „Mailem chodí každý druhý den seznam filmů, které budou mít premiéru. Stává se, že na příští měsíc zařadíte film, který tam dnes je a druhý den přijde seznam a stejný film je tam vyškrtnut. To se stalo poměrně nedávno s americkým filmem Sniper,“ uvádí příklad Aleš Hrbek.

Proč se taková věc stane, pochopitelně Aleš Hrbek neví, ale domnívá se, že v prosincovém termínu této premiéry stejná distribuční společnost uváděla Hobita a asi sama sobě nechtěla konkurovat. „Jenže ten film má v prosinci premiéru v Americe, a když já ho nasadím o měsíc později, je velmi pravděpodobné, že už ho všichni viděli na internetu. Jde opravdu o rychlost,“ uzavírá Aleš Hrbek.