Mašíčkova mast z Prosetína se podle zvyku musí rozdávat zadarmo

 Dodnes se mu tak říká - Mašíčkova mast, a v rodině Radky Maršálkové ji ženy stále vaří a rozdávají: „Vytahuje rány, které hnisají, třeba když vám nejde vytáhnout tříska. Na otevřené rány ne, ale když chcete vyhojit ránu už trochu zahojenou. Taky mi říkala babička, že se mast namazala v tenké vrstvě na plátýnko a přikládalo se to na spáleniny,“ vypráví paní Radka.

Prosetínský léčitel, po němž má mast jméno, byl jejím předkem: "Byl to dědeček mé babičky z maminčiné strany. Jmenoval se sice František Fridrich, ale měl přezdívku, všichni mu říkali dědoušek Mašíčků. Byl to hodný člověk, čtenář, scházeli se u něj lidé z obce na nedělní debaty, stmeloval je. Tu mast nevymyslel, ale také ji převzal od někoho staršího.“

Mast se u Maršálků vaří a zpracovává dodnes

Recept na mast se v rodině dědí. Přesně zapsaný jej měla teta Radky Maršálkové, která jej stihla společně s nádobou, v níž se mast vaří, na poslední chvíli předat dceři paní Maršálkové Míše. Přibližně jednou za dva roky se ženy sejdou a pustí se do vaření, je to pro ně moc pěkné a příjemné odpoledne.

Recept na mast se v rodině dědí po generace|foto:Dáša Kubíková,Český rozhlas

Recept je tak zachován pro další generace. „Nejdřív se rozpustí v kamenném hrnci smůla ze smrků a přecedí se přes plátýnko. Čirá smůla se nalije do studené vody, takže se srazí v takovou kouli, ta se smíchá s včelím voskem a terpentýnem - terpentýn se získává destilací z pryskyřice stromů, borovic, které u nás nerostou, ale je k dostání v lékárnách. K tomu se přidá kvalitní domácí sádlo.

Ta hmota se hněte rukama, dokud se to všechno nepromísí a vznikne hladká mast,“ vysvětluje Radka Maršálková a dodává s úsměvem: „Nesmí se prodat, musí se rozdávat, jinak ztratí léčivou moc, tak mi to maminka říkala“.