Markéta Hejkalová: Význam a vnímání některých slov se v čase mění

Významy některých slov se v čase mění. Nebo jejich vnímání. Za mého dětství a mládí - no ano, uznávám, že to bylo už hodně dávno, si tuzemského oblečení nikdo příliš necenil. Za to, když se náhodou octl v obchodě ve chvíli, kdy přišlo zboží z dovozu. To bylo něco úplně jiného. Italské svetry, jugoslávské šaty, francouzské halenky, ne, ty skoro nebyly. To už bych chtěla moc. Z dovozu znamenalo ze svobodných a blahobytných zemí za našimi hranicemi, z kouzelného světa, který nám byl uzavřen.

Dnes z dovozu znamená hlavně z Asie a často je to zboží, jehož kvalita odpovídá levné ceně, abych to řekla diplomaticky. Zato tuzemské české oblečení je pro nás zárukou kvality. Čím jsem starší, tím raději si kupuji oblečení od mladých českých návrhářů, i když je možná dvakrát dražší než v módních řetězcích a třikrát než v zásilkových obchodech z druhého konce světa.

Upřímně přiznávám, že ke koupi českých výrobků mě nevede ani vlastenecká touha podpořit české tvůrce a místní průmysl, ani ekologické cítění, snaha zanechat po sobě co nejmenší uhlíkovou stopu. Ne, to oblečení je prostě hezké, slušivé a zajímavé. Nemá ho každý druhý a je tak kvalitní, že ho můžu nosit třeba i po deseti letech. Nemám tolik peněz, abych si mohla kupovat levné věci. Teď už smysl toho bonmotu chápu, i když pořád nevím, kdo je jeho autorem. Moje maminka to rčení ráda používala, jako by si za totality mohla vybírat, jestli si radši koupí dražší, zato kvalitní a trvanlivý výrobek, nebo levný šunt. A jako by někdy měla moc peněz, myslela to jinak. Věděla, že peníze jsou potřeba, ale jejich význam se nemá přeceňovat. Na světě je přece spousta důležitějších a podstatnějších věcí.