Markéta Hejkalová: Pračky, myčky i mobily. Jak technika za pár desetiletí změnila naše životy

Jednou v sobotu jsem dala prádlo do pračky a zmáčkla tlačítko. Pak jsem naskládala nádobí do myčky a zmáčkla tlačítko. Pak jsem pustila počítač, že napíšu další rozhlasový sloupek, ale moc se mi do toho nechtělo. Radši jsem začala googlovat recepty, co bych mohla uvařit k obědu. A do toho mi přišla na mobil zpráva od kamarádky, jestli nechci jít na farmářské trhy. Taková hezká, obyčejná domácká sobota. Některé věci se prostě nemění. Nebo ano?

Před 60 lety v Československu automatické pračky nikdo neznal. Prádlo se namáčelo ve vaně, pak se přendávalo do obyčejné pračky doma nebo ve společné prádelně. Pak se máchalo, ždímalo. První automatické pračky přišly až v 70. letech. Měly sice své mouchy, ta naše skákala tak, že jsem si na ní musel občas sednout, aby nám nezdemolovala koupelnu. Ale přesto to byl veliký krok pro lidstvo, hlavně pro jeho ženskou část. Myčky se u nás začaly objevovat o dalších 20 až 30 let později, v 90. letech a po roce 2000, když jsme si ji pořídili, rázem jsem přestala mít nepříjemně suché ruce, už jsem si je nemusela několikrát denně mazat krémem a po nedělním obědě jsem se mohla těšit na kávu, ne se hrbit nad dřezem.

První počítač jsem měla dřív než myčku, hned na začátku 90. let. Překládání i psaní bylo rázem jednodušší, člověk nemusel přemýšlet nad každým slůvkem, všechno se dalo změnit. A když o několik let později začal internet, bylo to ještě o něco snazší. Historické termíny z knihy Mika Waltariho stačilo napsat do řádku vyhledávače. Už nebyl důvod, abych kvůli nim chodila do knihovny a okouzleně listovala Ottovým slovníkem naučným. Zrovna tak mobilní telefon zpočátku znamenal úžasnou věc. Nikdo už nemusel sedět doma u telefonu a čekat na zavolání, ani obíhat telefonní budky po celém sídlišti, než našel tu jedinou fungující. Kdokoliv mohl kdykoliv zatelefonovat z mobilu a všichni jsme začali být neustále k zastižení, k dispozici on-line a závislí. Všechno na světě má své výhody i nevýhody. A tak je to odjakživa. Některé věci se prostě nemění. Nebo ano?