Markéta Hejkalová: O vlastenectví, řeckém jogurtu a českém tvarohu

19. červenec 2026

Některé národy jsou vlastenecké moc, jiné málo. Najít zlatou střední cestu je těžké. Markéta Hejkalová se zamýšlí nad tím, proč u nás podceňujeme třeba český tvaroh.

V poslední době se o vlastenectví mluví spíš záporně než kladně. Možná proto, že někteří vlastenci, někdy se jim dokonce říká opovržlivě flastenci, to se mi ale nelíbí, hlasitě okázale předvádějí, jak nenávidí některé jiné národy, a to se mi líbí ještě míň.

Jestli také dělají něco dobrého pro svůj národ, tedy pro nás Čechy, to už je jiná otázka. Myslela jsem na to při nedávné dovolené v Řecku. Všude tam zdůrazňují a propagují svůj jogurt, pravý, originální, autenticky, tradičně řecký jogurt. Druhou propagovanou pochutinou tam byla řecká káva Greek coffee. Řecký jogurt byl opravdu vynikající. Řecká káva někomu možná chutná, mě tolik ne. Prostě obyčejný Turek. Ale to se tam nesmí říkat. I v Řecku jsou vlastenci. Po návratu jsem při nákupu zírala, jak u nás máme pestrou nabídku mléčných výrobků. Ricotta, mascarpone, cottage, feta, mozzarella. A co náš český tvaroh? Obyčejná, ale přitom velice zdravá, dobrá a výživná potravina obsahující mnoho bílkovin, minerálních látek a vitamínů a navíc mnohostranným využitím.

Tvaroh lze použít na ovocné knedlíky, slané pomazánky, sladké krémy a kdo by neznal staré dobré brambory s tvarohem. Nakonec jsem tvaroh našla. Krčil se spolu s podmáslím mezi proteinovým ayranem a bezlaktózovým skyrem. A svým českým původem se nějak nevychloubal, což je možná škoda. Některé národy jsou vlastenecké málo, jiné až moc. Jako vždycky, i v tomto případě je nejlepší, ale zároveň nejtěžší najít zlatou střední cestu. Já jsem vlastenecká umírněně, za to dvojnásobně za svou druhou vlast považuji Finsko, kde jsem několik let žila. Výhodu to má třeba při sledování hokejového utkání mezi našimi zeměmi. Už předem vím, že to dobře dopadne. Vyhraje buď naši, nebo naši, Češi nebo Fini. Na národnosti až tolik nezáleží. A neplatí to jenom v hokeji.

autoři: Markéta Hejkalová , vhrdlick
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.