Markéta Hejkalová: Mám klimatickou úzkost. Aneb jak chytré telefony určují naše večery

Mám klimatickou úzkost, prohodila jsem jednou koncem léta při grilování s přáteli a rozhlédla jsem se, jestli všichni zaznamenali, jak zajímavě a mladistvě uvažuji. Klimatickou úzkostí trpí většinou mladí lidé. Nezaznamenal mně nikdo, nebo pokud ano, tak to nedal najevo. Všichni měli hlavy skloněné ke svým chytrým telefonům a zkoumali, jak bude.

Zřejmě nejsem sama, kdo uvažuje mladistvě, zajímá se o klima a sleduje všechny možné předpovědi počasí. Přátelé se tvářili zachmuřeně, protože počasí zahradnímu posezení pod širým nebem moc nepřálo. Nebo vlastně zatím přálo, byl vlahý letní podvečer, ale už brzo se to mělo změnit.

„Nevím, jestli má cenu vůbec roztápět gril, za čtvrt hodiny začne pršet," prohodil jeden kamarád. „Ale kdepak, pršet začne nejdřív za čtyřicet minut, ale spíš až za tři čtvrtě hodiny," oponovala mu jeho manželka, která mu ovšem oponuje vždycky. „Ale taky se prudce ochladí," postrašil nás další. „Kdy?," vyhrklo několik žen a v duchu jsme asi všechny zalitovali, že jsme si s sebou přece jen nevzali teplejší svetr. „Až o víkendu. Trochu jsem se překoukl," Uklidnil nás kamarád. Uklidnil? Na víkend jsme přece chtěli jet na chatu, to se tam budeme třsat zimou. Polekala jsem se, ale další člen naší skupinky mě uchlácholil, že podle jeho o dost přesnější předpovědi se o víkendu naopak oteplí. Ochladí se až po něm.

Pak jsme konečně všichni odložili telefony a klimatická úzkost někam zmizela. Jedli jsme klobásy, popíjeli pivo, povídali jsme si a měli jsme radost z vydařeného letního večera. A pak nám do kelímku a na tácky začaly dopadat kapky deště a vypadalo to, že dlouhé období sucha právě skončilo.